Navazuji na svůj příspěvek ve vlákně Žaludeční trávící kyselina http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 025#p97025 a jak jsem se tomu poněkud bránil, zmíněný problém s účinností CDS se týká J.Humblova nejsilnějšího argumentu pro užívání MMS1, a to léčení akutní malárie. Vyplývá z toho, že červené krvinky bez citrátu sodného v krvi, který navyšuje propustnost buněčných stěn, ClO2 nevstřebou, nebo ho nevstřebou v dostatečném množství. Z toho ale zase vyplývá, že citrát sodný otevírá buněčné stěny kde čemu. Níže přibývá I hořčík.
Jsem se uškubnul, že mne to dost zajímá. Zase anglina, obtížná a odborná, ale je tu pár lidí, co to nějak zmáknou.
http://www.nature.com/ki/journal/v60/n1 ... 2410a.html
Tento odkaz v kostce upozorňuje na metody administrace trisodium citrate Na3C6H5O7 používaného místo heparinu na umělé ledvině a velikých komplikací s jeho použitím, díky tomu, že chelátuje kalcium z krevního séra (kam?) Jde o velice komplikovaný proces a vzhledem k tomu, že úmrtnost je vysoká stejně, díky selhaným ledvinám, je těžko si z toho moc vybrat. Nicméně, bylo by pošetilostí si představovat, že tento citrát sodný je nejedovatý, nebo bezpečný pro lidský organismus, protože se používá na jednotkách intenzivní péče. Jde o hop, anebo trop. Celá procedůra spočívá ve velice intenzivní průběžnmé kontrole volného vápníku v krvi, jehož úbytek z krve díky administraci citrátu sodného se musí neustále nějak balancovat spolu s jinými minerály. Článek se nezabývá problémy popsanými v následující odborné publikaci, jež je nejspíše součástí dokumentu na který jsem narazil v minulosti a který pojednává o tom, kam se kalcium při administraci citrátu sodného vlastně ztrácí z krve.
http://www.jbc.org/content/78/3/661.full.pdf
Tato stať knihy (všimněte si stránek, je to bichle) se sice výslovně nezabývá propustností
buněčných stěn volnému séru vápníku, ale zato potvrzuje, že ke stejnému efektu dochází i u lidí a že ke stejnému efektu dochází jak při ústním podávání, tak při použití injekcí, jak v těle, tak ve zkumavce.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Citronan_sodn%C3%BD
Česká Wiky je velice skoupá na informaci. Nicméně vygooglení termínu citronan sodný otevře dost odkazů pro další studování.
http://en.wikipedia.org/wiki/Trisodium_citrate
Anglická Wiky je na tom o něco lépe a povídá nám o tom, a tady to zčíná být "pikantní", že je to v kde čem, mluvíme o jídle i běžných medicínách, například některých antacidech.
České MSDS, tedy průmyslové bezpečnostní varování je také velice zajímavé.
http://www.mach-chemikalie.cz/download.php?id=40
Jedovatost není udána, v podstatě jde o látku pravděpodobně méně nebezpečnou než kuchyňská sůl
Anglické MSDS mají naprostou většinu údajů toxikologických nezjištěnu. Nikdo se tím tedy asi neobtěžoval. Proč?
Zde máme něco o citrátu sodném, draselném a kyselině citronové od pejsků
http://zooveterinary.com/veterinary-drugs/citrate-salts
Povšimnout si specielně postranních efektů
Už toho mám plný zuby, ale za blahé paměti:
PRŮSER JAK MRAKY
Ortodoxní medicína
A1) Stará literatura nám popsala, že buněčné stěny propouští daleko více vápníku za přítomnosti citrátu sodného v krvi a to až do té míry, že králíci a nyní potvrzeno pravděpodobně ze stejné lékařské knihy, že i lidé, z toho mohou mít smrt.
A2) Stejně stará a novější i nová literatura, zabývající se použitím citrátu sodného při skladování krve, transfůzích a čištění krve na umělé ledvině, se sice zabývá akutní ztrátou vápníku a hořčíku z krve, ale nezabývá se tím, kam ten hořčík a vápník z krve mizí. Její statistiky výslovně uvádějí, že kdo to přežije na ledvině, u koho se podařilo vybalancovat vylučování kalcia a hořčíku z krve, a zemřel až po procedůře, zemřel na následky jiné, spojené s jeho nemocí, a nikoliv na následky použití citrátu sodného při procedůře, a že je ta úmrtnost s odpuštěním kurevská, mluvíme o 50-70%. Je si však třeba také uvědomit, že jde o procedůru, která je používána v naprosto kritickém stavu pacienta a že bez ní by pacient zemřel naprosto určitě. Nicméně, tuto literaturu nelze použít jako argument sloužící k přesvědčování kohokoliv, že cistrát sodný je neškodný, protože je používán namísto Heparinu na umělé ledvině. Problémy jsou značné a to s obojím a nic lepšího asi není.
Zatím tedy nezbývá, než se přidržet dostupného starého výzkumu.
Ortodoxní a alternativní medicína
B) Někde jsem v tom čtení chytil, že citric acid dokáže vytěsnit chlór z chloridů, myslím, že byla zmínka o vápníku a hořčíku. Takže, kyselina citronová ztěžuje trávení, protože naváže minerály které přišly do těla v podobě slabších sloučenin, jako jsou například uhličitany (vápenatý a hořečnatý) které přišly s potravou a vodou, ale ještě vyváže i relativně silnější chloridy minerálů, a do nějaké míry zabrání HCl v žaludečních šťávách se vyvázat, pokud se dostane do žaludku a je v něm potrava. Ta pak je nutně neutralizována ve dvanáctníku sodou bikarbonou (NaHCO3), tedy jedlou sodou. S tím souvisí a i se potvrzuje moje předešlé podezření, že minerální doplňky v podobě citrátů jsou k ničemu, protože jsou nejspíše nestravitelné, i když vstřebatelné.
J. Humble
B1) Užívání MMS1 aktivovaného kyselinou citronovou je velice na pováženou, protože dosavadní míchání podle J. Humbla vykazuje veliký přebytek kyseliny citronové, která se chemicky nevyváže. Pokud je tedy MMS1 vzato na prázdný žaludek, přebytek kyseliny citrónové spolu s kyselinou chlorovodíkovou, která už v žaludku je, postupuje do dvanáctníku, který se z toho může samozřejmě eventuelně zbláznit, aby to vše zneutralizoval sodou bikarbonou. Navyšováním dávek MMS1 + citrónová se očividně docílí, že si dvanáctník na tu pohromu do nějaké míry zvyká a přizpůsobuje se, ale eventuelně už to dál nejde a záleží na individuální schopnosti jedince produkovat skoro okamžitá množství sody ve dvanáctníku, kdy se to u nich projeví. Dvanáctník je šokován a není divu, že po tom lidi v určitém momentě zvrací a že to člověka pěkně protáhne, protože v momentě, kdy to dvanáctník přestane zvládat, pošle to jak rychle to jen jde ať už nahoru, nebo do střeva, a tomu střevu se to samozřejmě také vůbec nelíbí a hybaj ven. Nějaké povídání, že tím je vidět, že MMS zabírá, je sice velice trefné, ale už se nezmiňuje do čeho zabírá.
B2) Nezbývá než přihodit, že to poslední psaní J. Humbla uvádí vynález metody, právě díky selhání CDS proti malárii, jak zabránit klasickým vedlejším účinkům MMS1, nevolnostem a průjmům. Jeho tým celkem logicky dospěl k závěru, že je třeba neutralizovat pH aktivovaného roztoku před požitím na pH7, a to čím? Sodou bikarbonou. Jenže, návod je zase lidový a tudíž nepřesný a i kdyby přesný byl, soda bikarbona neutralizuje přebytek kyseliny citrónové na co? Na citrát sodný. Také zastavuje reakci, takže co vyreagovalo ve skleničce obsahuje všechen ClO2, který do těla jde, v žaludku už se to nedovyvíjí kromě toho, co dokáže dovyvinout žaludeční HCl.
Zde se nám tedy sice odbourávají následky přebytku kyseliny citrónové ve dvanáctníku, tomu jsme dost pomohli, ale pořád zde přijímáme nejspíše zbytečně vysokou dávku citrátu sodného, u kterého nikdo nemůže určit u té které osoby, kolik je fajn a kolik je moc, protože to záleží mimo jiné na schopnosti jater citrát sodný likvidovat, když už se do těla dostal, jakože staré ortodoxní vyzkumy uvádějí, že se dobře vstřebává. (Tady pozor! To že se vstřebá ještě neznamená, že se stráví. Cyankáli se taky i v nadměrném množství vstřebá, ale nestráví se rozhodně tak, aby nenadělalo škody a bylo nám k užitku.)
Takže, bylo by potřeba se domáknout od nějakého chemika, jaký je vyvážený poměr chloritanu sodného a kyseliny citrónové a jak to míchat co nejpřesněji, ale bez pomoci přesných vah, aby reakce nezanechala značný přebytek kyseliny citronové a by se ta míchanice nemusela neutralizovat jedlou sodou. Mírný přebytek chloritanu by byl lepší, protože ho dorazí v žaludku kyselina chlorovodíková. Zároveň by bylo užitečné nechat reakci proběhnout kompletně v uzavřené nádobě, aby neutíkalo ClO2, s dostatečným množstvím vody, aby se všechno ClO2 rozpustilo a nekřáplo to, což také bude záležet na teplotě. Osobně bych to i obešel tak, že bych si vyvinul CDS a smíchal ho s poměrově dobře namíchaným, vyreagovaným a odvětraným roztokem citrátu sodného, ale je to zase poněkud dlouhá střelba. Tím by se zajistilo jakési optimum, kdy lékařské účinky citrátu se drží v mezích jakési všeobecně platné tolerance, i když i zde je jisté riziko, že lidem s poškozenými játry to může ublížit.
Nicméně zde se dostáváme k novému problému. Reakce dvanáctníku se doposud postarala o to, aby se lidi MMS1 nepředávkovali. Co ted? Kolik je ho vlastně moc a pro koho?
S laskavým pozdravem, Slávek.
...
) ...... (by Anri, reakce na ilemův podpis 
) ... 
): ... NaClO2 + C6H8O7 = C6H5Na3O7 + ClO2 ... 
... z čehož vyplývá: ... 15 NaClO2 + 5 C6H8O7 = 5 C6H5Na3O7 + 12 ClO2 + 6 H2O + 3 
...
...