Imuno-stimulace versus léčení

Přístroje, nápady a rady pro udržení zdraví.
Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od Slavek Krepelka »

Shledal jsem, že nám tu zoufale chybí vlákno, které by se zabývalo tím nejdůležitějším co máme ohledně našeho zdraví v nějaké zorganizované formě, i když toto téma prolíná prakticky všechna vlákna týkající se zdraví zde U Pramene.

Diskuze založené na klinických zkušenostech jsou nesmírně vítány, pro i proti. Teoretické spekulace budou vykázány velice důsledně do jiných vláken.

Vše, co je v této stati vyjadřuje pouze můj osobní náhled a nedoporučují nic, jmenovitě ani navštívit a konzultovat jakéhokoliv Mu.Dr, ani nenavštívit a nekonzultovat jakéhokoliv Mu.Dr.
Jedinné co mohu každému doporučit je si v hlavě srovnat co vlastně od léčení očekává, řádně si vyhledat informace, velice dobře si je srovnat v hlavě, vyhodnotit je a pak se zařídit, k čemuž každému dopomáhej pámbu, zdravý selský rozum, snad i tento přehled a mnoho štěstí.

Žádný lék ani léčitel nás nevyléčí, i když může zatraceně pomoc. To si lze ověřit na mnoha pracích mnoha doktorů a léčitelů a stejně tak pacientů. Léčiva samotná lze rozdělit na nevybíravé zabijáky patologií, poněkud vybíravé zabijáky patologií, poněkud vybíravé zabijáky patologií s imuno-stimulačními efekty a na imuno-stimulanty podporující funkce imunního systému. Hranice jsou poněkud promíchané a nevyhraněné. Situaci vidím následovně:

A - Všeobecně nevybíravé zabijáky.

Aa) Ozařování
je rakovinotvorná metoda bez jakýchkoliv terapeutických výsledků sama o sobě. Její největší nebezpečí spočívá ve faktu, že sem tam někdo se vyblíže díky poměrně dobře trefenému rozsahu poškození tkání,které se vejde mezi totální kolaps imunity a nedostatečné poškození jak rakoviny, tak imunity. Jde de facto o poranění poněkud přirovnatelné k poranění chirurgickým zákrokem, dostatečně rozsáhlé na to, aby byla imunita vyprovokována a vzpamatovala se. Metoda účinnosti také záleží na stavu imunních funkcí před a v době ozařování, což prakticky nelze diagnozovat, stejně jako je přetěžko přesně stanovit dávky ozařování.

Z různých zdrojů lze vytáhnout, že účinnost této metody je pod 3% nemocných, kterým dokáže trvaleji pomoct. O vedlejších účincích na ty, kteří kombinaci rakoviny a ozařování nepřežívají snad jen to, že metoda zkracuje dobu zbylého života a podstatně zhorší stav pacienta. U vykurýrovaných jsou vedlejší účinky také dost drastické. Metoda absolutně neřeší původní příčiny choroby, sama o sobě se povětšinou nepoužívá, dokáže doživotně zmrzačit i statisticky vykurýrované.

Ab) Rakovinné chemoterapie
jsou metody o kterých platí prakticky vše, co platí u ozařování. Také zde platí společný jmenovatel a to vyvolání genetických mutací i ve zdravých tkáních (rakovinotvornost). Účinnost se jeví o pár procent vyšší než u radioterapií, to záleží na zdrojích informací a statistických manipulacích, ale povšechně pod 5% skutečně vyléčených případů. Spíše lze očekávat momentální zmenšení nádorů za cenu zkrácení života a přivolání si drastického zhoršení stavu (postranní účinky). Opět záleží na počátečním stavu imunity a dávkování, které nelze ani zdaleka spolehlivě určit. Absolutně neřeší původní příčiny choroby a dokáže dohnat jednobuněčné biologické patogeny k vytváření plísňových struktur, viz cisplatin, které jsou podstatně odolnější, života schopnější a tím nebezpečnější než jejich jednobuněčné formy.

Ac) Vakcinace
je metodou která se sice tváří jako imuno-stimulační, ale která není klinicky podpořena ani dlouhodobými grafy výskytu nemocí ani klinickými zkušenostmi s početnými lidmi, kterým vakcinace ani prodělání nemoce nezabránilo nemoc dostat. Na straně druhé jde o podávání biologických a bioaktivních jedů v kombinaci s organickými i anorganických jedy. V kombinaci s ranným věkem prvních vakcinací, kdy děti zdaleka nemají imunní systém dostatečně vyvinutý na to, aby se s několika násobnou infikací vakcínou vypořádaly, páchají injekce nezměrné škody, především autismus, alergie, fyzické zmrzčení na rovině s obrnou i úmrtí.

Průšvih je i podávání injekcí u nákaz, které se normálně nešíří přímým stykem s krví a musí si přirozeně první prodělat postup sliznicemi. Vakcíny jsou také často nakažené živými kulturami nejen očkovaných nemocí, což samo o sobě je také potenciální zabiják, ale i exotickými virovými kulturami pocházejícími ze zvířat, ve kterých se vakcinační kulrury pěstují a které, pokud živé, dokáží nakazit například i ebolou. S přihlédnutím k tomu, že žádné vakcíny neprodělávají normálně povinné klinické testy, je jejich používání jak vědecky tak i eticky naprosto nezdůvodnitelné a jedinné zdůvodnění lze vidět ve finanční stránce jejich prodeje. Jde o nejzvrhleší zločin minulého a tohoto století. Podle statistik postihne jenom autismus cca 555 000 dětí jenom v USA. Jestli tohle není terorismus, nevím co to slovo znamená, i když tohle je spíš válka na civilní populaci.

B – Poněkud cílené zabijáky patologií.

Prakticky všechny s vyjímkou nouzové chirurgie mají nadřazenou konkurenci v imuno-stimulačních metodách. Žádná z těchto metod nevede k celistvému zdraví, pokud vůbec k nějakému.

Ba) Chirurgické zásahy
stojí poněkud samy o sobě, ale nikdy nejsou provedeny samy o sobě. Vždy se k nim přiřazuje anestezie, skoro vždy antibiotika a další podpůrné preparáty a navíc vystavení se nemocničním patologiím. Je nutno vždy přihlížet ke všem okolnostem. U chirurgických zákroků dochází v relativně mnoha případech k vyprovokování imunního systemu díky dostatečně masivním zásahům do systému (poraněnín), které může a často vyvolá klinické uzdravení. Imunní funkce operací je velice omezena a vyhraněna a v podstatě nevyužitelná díky veliké nejistotě “dávkování” , které také stojí proti filosofii chirurgických zásahů. Jde o kliku.

U rakovin u kterých lze klasický chirurgický zásah aplikovat je metoda relativně nejůspěšnější ortodoxní metodou, pokud je provedena bez předešlých biopsií, které metastázují a neotevře nádor během operace. Nicméně její velice závažný vedlejší účinek je trvalé zmrzačení člověka. Chirurgie opět neřeší původní příčiny onemocnění, nemluvíme-li o úrazech. Ty stojí jaksi samy o sobě a nejsou předmětem tohoto článku. Úrazy jiného známého řešení prakticky nemají, i když psychické léčení se jeví jako vynikající alternativa budoucnosti, nemluvě o psychické připravenosti a tím i prevenci. Pokud mluvíme o chirurgických zásazích jako jsou výměny klobů u osteoporozy, srdeční operace, žilní auto-transplantáty nahrazující nefunkční tepny, v kostce operace odstraňující nyní již akutní následky chronických chorob, mohou být zdánlivě velice úspěšné. Nicméně tím, že řeší patologie jimž lze jednak předcházet a jež lze vyléčit daleko nenásilněji imunolo-stimulačními metodami, jsou, či měly by být považovány za naprosto zbytečné a zdraví škodlivé.

Bb) Všeobecná farmaka
Patří sem antibiotika, sulfonamidy, umělé hormony, kortikoidy a souhrnem jakákoliv velice jednostranná léčiva, která jsou složena z látek, které nejsou tělu přirozené, což je i aspirin, které činí zhruba 99.999% všeho co vyrábí farma. Vyjímečně mohou být některé farma látky i tělu přirozené, nicméně velice obtížně dávkovatelné a to i v závislosti na vhodném způsobu podávání díky neznalosti compexní individuální diagnostiky. Dále představují závažný problém svou výlučností, protože nedodávají mnoho látek potřebných k jejich využití při chemických reakcích podávané látky v těle. Jsou zaměřeny jednak pouze na některé z mnoha přítomných patologií a jednak pouze na naše díly, ovlivují nás však systematicky. Neřeší ani zdaleka celkovou patologickou situaci člověka a úspěchy, pokud nějaké, jsou přechodné a dílčí.

Vedlejší účinky vždy způsobují potlačování imunního systému jednak přebíráním některých jeho funkcí (zlenivěním) a hlavně výrazným přidáváním zátěže na imunní systém, který je jimi nucen řešit nášup tělu neznámých a nepřirozených jedů, ať již organických, nebo anorganických. Dlohodobě vždy nadělají víc škod než užitku, i když krátkodobě mohou mít velice příznivé klinické výsledky a to i v situaci “duše na jazyku”.

Bc) Antiparasitická farmaka
patří sem mnoho antihelmentik. Jsou sice podskupinou (Bb), ale ty, které jsou cílené na chemicko-biologické procesy společné parasitům, avšak ne savcům, jsou realtivně velmi málo toxické. Savce sice také poněkud ovlivňují, ale povšechně mají velice slabé postranní účinky samy o sobě a jsou velice použitelné. Opět neřeší celkovou patologickou situaci člověka a původní příčiny onemocnění. Parasiti, stejně jako všechny biologické nákazy, jsou způsobeny oslabením imunního systému především přirozenými i syntetickými inorganickými a organickými otravami, včetně radiací ať již elektromagnetických, nebo radioaktivních, a jsou až druhotným rozšířením spectra patologií v těle zhoršují původní byť i podklinické onemocnění a jejho příznaky, prohlubujíce oslabení imunity. Jejich odstranění dokáže velice ulevit, ale neřeší původní příčinné problémy.

Bd)Chlorid cesný
je velice vyjimečný v tom, že je u rakovin velice ostře zaměřený na rakovinné buňky (podobně jako Laetrile) a že se u něj neprojevují postranní účinky chemoterapií. Jeho nebezpečí spočívá prakticky pouze v nedostatečném dávkování a v nedoléčení. Něčím nějak mění patologii a pokud není léčba dostatečně intenzivní, nebo nepřekročí hranici kompletního odstranění patologie, dochází k zatím prakticky neléčitelné recidivě. Bolesti a příznaky onemocnění mizí během několika málo dní (2-3) a velikost nádorů se zmenšuje přímo dramaticky. Jeho jedovatost i jak je uváděná na růmyslových bezpečnostních listech se uvádí v gramech na kilo. Oproti doporučovanému dávkování by asi stálo za úvahu dávkování v začátku zvyšovat podobně jako u MMS. Klinické zkušenosti a detailnější informace, které byly na netu ještě před dvěma roky celkem dostupné, bohužel po smrti objevitele zmizely a to i díky jeho pozůstalé choti, která si z toho udělala byznys. Je však od ní dostupná kniha a snad v ní potřebné informmace poskytuje. Zmínil jsem se zde o této metodě hlavně pro to, že má vysokou účinnost a že určitě existují další přípravky v této kategorii, které by měly být v nouzi použitelné. Účinnost spočívá nejspíše v cíleném ozásadování rakovinných buněk, ale jde o dohad, který může mit podstatně širší pozadí. Kupodivu ale není známo, že by metoda způsobovala nebezpečné zvšování zásaditosti krve a tkání. Definitivně jde ale o vynikající záchranný kruh a cena není zas tak hrozná.

C - Zabijáky se silnými imuno-stimulačními účinky

Zde se začínáme setkávat s prvním mentálním blokem pacientů, i když zde hodně pomáhá historické pozadí pozitivních zkušeností. Patří sem prakticky všechny metody s výhradou mentálních metod.

Ca) Bylinné produkty.
Zde se velice mísí výsledky s různě upravovanými (výtažky) a neupravovanými (surové) přírodninami. Díky složitosti bylinných látek je nesmírná šance, že se v každém případě bude jednat o látky jak nápomocné, tak poškozující, nemluvě o jejich synergetickém působení . Nejsou pak ani vyloženě škodlivé, ani vyloženě léčivé. To znamená, že se těmito léčivy opět výběrově strefujeme do mnohonásobných patologií jako s farmaky, hodně naslepo, a pokud není výběr historicky a diagnosticky správný, je léčení neúspěšné. V opačném případě lze dosáhnout i velice dobrých dílčích úspěchů.

Vzhledem k nepřebernému množství biologických a anorganických patogenů, kam patří viry, bakterie, parasiti, mnoho organických sloučenin, mnoho kovů a jejich sloučenin včetně psychologických vlivů, je nemožné sestavit byť i jen přibližně kompletní diagnosu všech příčin nemoci člověka. Toto je Achilova pata jak bylinek, tak farmak. U žádné přírodní látky není ani zdaleka známa celá biochemická funkce a známá být nemůže už díky tomu, že nejsou ani zdaleka známy všechny biochemické processy těla všeobecně a už vůbec ne individuálně i když jsme zdraví, neřkuli nemocní. Toto je přesně sféra, kterou se snaží felčaři i MuDři nějakým způsobem řešit už tisíce let. Jde o pokusy řešení nikoliv bez dostatečných podkladů a znalostí, ale přímo o tápání bludištěm neznalostí a pravděpodobností, solidních podkladů nemaje.

Navíc bylinkářství dnes naráží čím dál tím víc na netradiční patologie, se kterými nemá žádné historické klinické zkušenosti. Stejně tak naráží na vlivy otrav a vyčerpávání půdy, nemluvě o genetických změnách pěstěných potravin, čímž již ustanovená klinická platnost historických zkušeností klesá, zatímco je tím jedinným, na čem bylinková metoda stojí a s čím i padá.

Tyto empirické zkušenosti jsou samozřejmě také nejednoznačné díky nesmírné složitosti problémů. Jedním z nich je i neexistující komplexní kvalitativní i kvantitativní diagnostika, která by identifikovala všechny patologie které člověk má, nemluvě o jejich vzájemných vztazích a vztazích vzhledem k souhrnu situace dědičné, stravovací a lokálního prostředí, stejně jako jeho psychologii. I kdyby, opět je přítomen problém s mnohostranností účinků nejen jednotlivých, bylinek, ale i podmínek pěstování, zpracování a konec konců i podmínek sběru a skladování. Zkušenosti jsou povětšinou dobré, málo kdy velice výrazné a přesvědčující, ale i ty se vyskytují. Vedlejší účinky nejsou povětšinou žádné, ale také záleží. Některé přípravky je mají. Metoda je prakticky nepoužitelná v situaci “Duše na jazyku”, nicméně některé rostliny, specieně canabis, ale i jiné, mají až pozoruhodné výsledky, zvláště u dlouhodobých chronických chorob.

Cb) MMS
a jeho deriváty jsou vice méně v této kategorii. Jde sice o jednoduché, širokospektrální chemické a umělé antibiotikum, nám nepřirozené, které se však (doufejme) jako jedinné známé rozkládá v těle na složky nám přirozené, včetně citratu sodného. Slabinou je určení poměrů těchto složek u MMS a jejich poměr k individuální situaci každého člověka. Další deriváty VMS a CDS do značné miry tento problém obcházejí. Ani ento zázrak neléčí celistvě, i když dílčí úspěchy jsou v mnoha případech pozoruhodné a všeobecně pozitivní přes dosti silné postranní účinky některých derivátů.

A, B a C - Souhrn.

Až na nepatrné vyjímky je jedinou výhodou všech předešlých metod to, že si na nich někdo může založit vynikající živnost, což není zrovna výhodné pro nemocného člověka. Naopak. Není v nich nic vhodného pro zdravého člověka, který by se snažil nemocem předejít tím, že by si z nich mohl vybrat prostředek, nebo několik prostředků, které by ho ochránily před případnou a relativně mocnou patologií, ať již otravou čímkoliv, nebo druhotným napadením jakýmkoliv organickým patogenem, kdy je patogenu příliš mnoho na to, aby si s ním stávající, byť i poněkud nadprůměrně výkonný imunní systém mohl poradit. Pokud bychom od těchto metod požadovali více než dílčí a nespolehlivé výsledky, byť bychom se řídili jenom klinickými výsledky, žádáme naprosto iracionálně holou nemožnost a naše společná sociální zkušenost to už po tisíciletí potvrzuje. Jedinné co nám brání se od nich odvrátit je naše sociální a odborné zdělání, které nám nakydlilo do hlavy, že se to tak dělá už tisíce let, že to líp nejde, že žádné zázraky se konat nemohou a že je našim údělem s nemocemi žít a permanentně se s nimi potýkat a trpět a hlavně solit jak pitomci.

Máme zde případ hlavy 22, kdy není kůň zapřažen ani před vozík, ani za vozík, ale vedle vozíku. Z toho nám vyleze jakýsi žentour a koník se ocitá s vozíkem na kruhové trati motaje se i s vozíkem dokola. Následky se stávají příčinou a příčiny se stávají následkem a není cesta ven, jedinně odpojit. Jde ale o psychický problem, ne fyzický. Fyzický z toho pouze vyplývá. Stejně tak vyplývá, že není realistické předpovídat úspěšnost, či neúspěšnost jakýchkoliv nových, či málo známých metod na základě neúspěchů s ubohým přístupem minula.

Až potud jde o dohady, které mají velice rozmarnou hodnotu klinické účinnosti a tudy cesta k celistvému zdraví nevede, přestože dílčí úspěchy mohou být velice kladné až pozoruhodné. Většina metod a přípravků k obdržení od farma je všeobecně velice nespolehlivých a dlohodobě škodlivých, kromě něco vitamínů.


D – Imuno-stimulační metody.

Ačkoliv se i u několika z těchto metod také vyskytují neblahé vedlejší účinky, i hodně silné, jsou přechodné. Způsobuje je jednak nevhodný mentální přístup k metodě a léčení a jednak reakce těla na neutralizaci a odstraňovaní toxinů ze zmrtvených biologických patogenů, odstraňovaných nánosů shnilých tuků, umírajících a mrtvých buněk, deaktivovaných minerálních patogenů včetně “těžkých” kovů, jedním slovem Herxheimer. Jsou však u mnoha metod naprosto vyjimečné, pokud nějaké.

Imunita je to jedinné, co nás dovede ochránit před nemocemi a taky nás z nich vyblízat, pokud byla zkompromitována natolik, že se nás jakákoliv nemoc už chytla. Tady ale už plnou parou narážíme na základní kámen úrazu, kterým je stav mysli nejen pacienta ale i příbuzenstva a poraděnků, tedy “autorit”. Dlouhý seznam vyléčených případů, klinických zkušeností s uvedením důležitých dat okolností, by tento negativní aspekt velice podkopal u kterékoliv metody, která silně vybočuje ze zaběhnutých kolejí. Byla by to politika daleko účinnější, než spousty teorií a vysvětlování jak a proč, specielně kdyby byly popsány vyléčenými, nebo nezávislými poradci. Bez průlomu stavu nemocných a zmatených myslí se takové terapie nekonají, nebo se konají až je pacient jednou nohou v hrobě a pak se samozřejmě dostavují i výsledky naprosto negativní.

Mentální léčení, které je téměř jedinný nefyzický a nezabijácký přístup k nápravě pomatené a oslabené imunity, lze považovat za výlučně imuno-stimulační. Nicméně, ve svých aspektech je převážně jak podceňovaný, tak i přeceňovaný, zatímco celkově jde o přístup pouze podceňovaný.

Podceňovaní se týká toho, že se jím málo kdo dokáže vůbec zabývat díky momentální stresové sociální i zdravotní situaci, díky nedostatku publikací přesvědčivých klinických výsledků a díky předpojatosti mysli zásobované prachmizerným a účelně i bezděčně nesmírně zavádějícím zděláním. Zde se potýkáme s myslí, která většině z nás brání se podívat faktům do očí a hlavně mimo zaběhnuté metody léčení. Jde o první mentální blok na cestě k celistvému uzdravení, ale ty mentální bloky jsou dva. Druhým je specializace a nedotažení léčení do stadia vysokého přirozeného stavu imunního systému a nedotažení kompletního vyléčení mysli a jejího následného všestraného využití.

Přeceňovaní přikládáním nadměrné důležitosti stavu mysli v tom, že naprostá většina lidí, kteří už i byli schopni překonat první mentální blok, žije v domění, že vše je v hlavě, či v srdci, či v čemkoliv jiném než v našich buňkách a že je třeba řešit problém pouze myslí. Jde o naprosté nepochopení nesmírné inteligence těla. Nábožensky věřící i vědecky a jakkoliv jinak věřící mi snad odpustí, ale nazvat tělo nečistou hříšnou nádobou, srací rourkou či pytlem hoven a podobně si pácháme nedozírné psychologické škody. Jde minimálně o stejnou, ale nejspíš daleko horší pohromu než si nadávat do blbců.

To, čemu říkáme “naše” mysl není ve skutečnosti téměř vůbec naše. Patří nám asi tak jako bedýnka zvaná televize. Sice ji vlastníme, ale programy přichází téměř výlučně zvenčí, z centra demagogických “věd” pasírovaných a dále rozvíjených spoustou zabedněných expertů v oboru Mentálně Disinformačních Technik (MDT), což jsme my všichni. Následovně přichází desinformace s trochama faktuálních a pečlivě vybíraných a censorovaných informací ze spousty vysílačů, kterými jsme zase my všichni v našem iracionálním, šíleném sociálním systému: “Stoka dovnitř, stoka ven, něco si vyber a pošli to dál."

Zatímco naše mysl, a je jedno jestli individuální, nebo kolektivní, nemá prakticky tuchu která bije, jak naše buněčné soustavy fungují jak na poli chemie, tak na poli fyziky a s tím i informatiky, naše těla tak činí a to přes všechny křivdy, kterých se na nich “důmyslně” dopuštíme. Ne, že ten buněčný systém pouze ví co a jak zařídit na rozdíl od našich pomatených myslí, on to pořád taky dělá.

Ignoranti jsme my, naše mysl o které si většina z nás myslí, že to jsme my, zatímco my jsme duše poněkud navzájem propojené ale individuálně velice vyvázané na naše těla. Naprostí tupci vůbec nepřemýšlí o tom co jsou vlastně zač a chovají se povětšinou daleko hůř než jakýholiv dobytek. Běžní tupci žijí v dojmu, že jsou třeba Jarda Fištrón, tudíž jakou nesou nálepku, nebo třeba policajt, či hokejista, podle toho jakou nosí uniformu, slovy Jaroslava Duška, jakou hrají životní roli. O ignorantech už je řeč výše. My jsme ale ve skutečnosti právě ta kombinace duše a těla, jak nám říká nejen bible. Naše mysl je pouze prostředníkem mezi poděděným a vkládaným, která nám má sloužit k sebevzdělání, ke sbírání zkušeností i vědomostí a k jejich zpracování.

Bohužel jsme prakticky od narození špatně programovaní, což také umožňuje to, že naprosté bludy a zbytečné, nepodstatné informace přijímáme za pravdivé a veledůležité vědomosti, holedbaje se tituly a cenami. Navíc je do nás systém láduje na hranici zahlcení, takže nedlouho po narození začneme i dost zapomínat. Že se v tom po okraj naplněné stoupě čarodějného guláše absolutně nemáme šanci vyznat, mícháme to pádlem až jednoho krásného dne ta hrůza přeteče na plotnu. Přitom jsme se nechali zblbnout natolik, že s klidem naši "geniální a všemocná" mysl Homo Sapiens považujeme za boha našeho "úplně blbého" těla.

Ve skutečnosti nezbývá než se našemu tělu hluboce a pokorně poklonit a upřímně poděkovat tomu, kdo tyto stánky našim duším tak dobře zařídil a nesnažit se je opravovat. V tom jsme jak roztržitý professor matiky, který sice elegantně napočítá oběžnou dráhu měsíce, i když blbě, protože nejde o elipsu, ale který se nedokáže orientovat ani v rozbitém mechanickém budíku, neřkuli že by si dokázal vyměnit píchlou gumu. Těmto lidem pak věříme jejich podlé fantasmagorie.

Mluvíme-li o zděděném cokoliv, jde o vědomosti našeho těla ve spojitosti s věděním naší duše a co ví duše ví i tělo. Vše co si přinášíme do našeho života je zakotveno i do našich buněk a jejich systému, ne do naší mysli. Kde byla ta naše mysl, když jsme byli početí a kde byla, když jsme se rodili? Naše mysl může pouze vědomě a podvědomě zprostředkovávat a zpracovávat zděděné a později i získávané vědomosti do nějaké miry našemu povědomí a pomoci duši vyhodnocovat strukturálně uloženou informaci v naší auře, energeticky ji podporovat, postarat se o její doplňování o harmonizaci naší aury. V neposlední řadě pak taky je její funkcí zprostředkovávat mimosmyslový příjem a vysílání, tedy mimosmyslovou komunikaci, kterou naše skvělá a nad míru přeceňovaná mysl nesmírně úspěšně ignoruje, oproti smyslové, kterou opět vykonává tělo, které na rozdíl od naší mysli ví jak na to a dělá to.

Zde se dostáváme k tomu, že jedinné co naše tělo potřebuje jsou vhodné podmínky, zatímco naše vědomé zásahy jsou nám povětšinou na škodu, protože naše mysli jsou nebetyčně zkompromitované. První podmínkou je samozřejmě stav vyrovnanosti mysli a její harmonizace a strukturální náprava. To je ale na knihu, kterou právě sepisuju. Toho je moc jak na vysvětlování, tak na korektní řešení. Problém harmonizace a fyzického vyléčení těla lze mentálně poněkud obejít i vírou, ale víra je velice ošidná, zavádějící a obrany neschopná služka. Navíc brání dalšímu faktuálnímu sebevzdělávání. Jenom jsme vyměnili mentální blokem.


Da) - Homeopatie
Klasická homeopatie je svým způsobem průšvih. Léčit tělo bez debaty může a pracuje s povzbuzením imunity, nemůže však nikdy vést byť i jen ke kompletnímu fyzickému vyléčení díky velice omezené specializaci informatiky. Použitá informatika je tělu cizí, pokud není použit preparát vlastní patologie. Diagnostika je naprosto nekomplexní a tím i metoda. Jde o záplatování jednotlivých patologií na které se klinicky, nebo nějakám vyšetřením přijde a vede k opakované potřebě jednou na to, pordruhé na ono a spolehnutí se na “odborníky”, kteří v ní i dost tápou. Poléčitelé jsou vystaveni hrabivosti, korupci i zastrašování, viz Jó, náš Josef. Je nevhodná v situaci “duše na jazyku” a sama o sobě se nezabývá poskytnutím fyzických podmínek napravení imunity, tedy dietní atd. Nemá pravděpodobně postranní účinky, ale pouze pravděpodobně. Nabízí se zde možnost, že tělo je provokováno, stejně jako u očkování, aby se bránilo neexistujícím patogenům. Bylo by zajímavé znát nejen pozitivní, ale i negativní účinky, pokud nějaké jsou. Homeopatie je definitivně dost nespolehlivá a záleží velice na schopnostech felčara. Nevede k celistvému uzdravení. Její největší nebezpečí spočívá v tom, že mentálně rozviklanému pacientu, kterému nepomohla, může další mentální a informatické metody navždy znechutit zdánlivým potvrzením oprávněnosti mentálního bloku D1.

Db) Bengston a vůbec psychičtí léčitelé
nejsou vystaveni korupci a nevím o žádném dobrém, který by byl vystaven chamtivosti. Nicméně jde o metodu nekonzistentní, která záleží vyloženě na schopnostech léčitele a která nemá moc šanci pacienta dokopat k mentálnímu a tím i celistvému a vynikajícímu zdraví. Výsledky u zastaralých chronických chorob jsou žalostné a nedokáže řešit masivní poškození imunního systému radioaktivitou a chemo. V tom ale nebude vyjimečná. Na straně druhé dokáže řešit i úrazy, čím čerstvější, tím líp a předchází pak potřebě chirurgických zákroků a vystavení se všemu, co sebou takové zákroky přinášejí, nemluvě o nepoměrně kratší době léčení. Nejspíše je však zde přeci jenom omezená rozsahem zranění a definitivně omezená dostupností a sanitkoprávním nouzovým systémem. Nicméně, svépomoc mnoha dobře vytrénovaných lidí by tento problem nejspíše odstranila. Těch by muselo být. Výsledky mohou být zázračné, specielně se zraněními a nepříliš dlohodobými chorobami, ale spolehlivost je limitována mnoha factory. Jde o výborný záchraný kruh, nikoliv o metodu permanentního stavu celistvého zdraví.

Dc) Dietní režimy.
Co do sebe cpát a co ne. Zde už se jedná o podstatnou, i když stále ještě velice částečnou souhru mysli a vyhovění fyzickým potřebám těla po dostatečném překonání prvního mentálního bloku naší zaujaté mysli. Sem patří například metody Dr. Schulze, Dr. Breuse, Dr. Kellyho, bramborová i mrkvová metoda, páter Ferda a podobně. Samy o sobě pomíjejí aurální, informační léčení, ale aspoň dokážou zaujmout a soustředit mysl na jeden účel, uzdravení se. Nejdou dostatečně ani do šířky, ani do hloubky. Nicméně pro fyzické zdraví všechny tyto principy pracují bez vedlejších účinků krome Herxek. Výsledky jsou skvělé, i když velice pracné a relativně náročné na čas a na zdroje, pokud je problém s příjmy. V kombinaci s čistě psychickými metodami by měla být spíše vynikajícím doplňkem, než hlavní metodou.

Dd) Vodík.
Jeho doplňování nahrazuje ztrátu některých složek střevní flóry, poporuje imunitu v tom smyslu, že z ní částečně snímá zátěž dehydroxylace buněčného systému. Jde spíše o podpůrnou metodu, ale s vynikajícími výsledky i pokud stojí sama o sobě. Sama o sobě však nevede k vynikajícímu celostnímu zdraví. Nicméně dokáže dohnat imunitu ve střevě k vyrovnání střevní flóry a tím eventuelně není metodou nutně permanentní. Cena je zanedbatelná. Klinické zkušenosti jsou zatím nevyčerpávající co se týče dostatečné veřejně dostupných zkušenosti s trváním léčení a dávkováním, nelze ji však předávkovat. Jde o velice širokospektrální metodu s vynikajícími klinickými výsledky. Lze kombinovat s kde čím. Jde spíše o celkem nenásilnou a účinnou detoxikaci.

De) Obnovení střevní flory
dárcovskými (lidské, nebo savčí) mikroorganismy, popřípadě organismy z vhodných přírodních zdrojů. Střevní flora je velice důležitou součást lidského imuninty.
De1) Řeší relativně rychle problémy s poškozenou střevní flórou, kterou má na rozdíl od poškozeného zdravý imunní systém pod kontrolou. Zpětná vazba i přes pusobení obnovy produkce vodíku pak také kontroluje nejen střevní imunní systém ale celkový.
De2) Nejspíše zahrnuje i naprosto specificky cílené odstraňování, či omezení přemnožených a tím patogeních, avšak jinak symbiotických střevních kultur pomocí přirozených bakteriofágů. Metoda je spíše podpůrná. Klinické zkušenosti se jeví vynikající. Nevede k celostnímu vyzdravení .

Df) Autohemoterapie
je metodou poněkud náročnou na aplikaci vlastní krve odebrané ze žíly a píchnuté do svalu. Velice silně podporuje imunitu, specielně tvorbu a poměry bílých krvinek a nejspíše i kmenových. Souvisí poněkud i s regenerací. Je relativně velice úspěšná u chronických chorob, specielně u tak zvaných autoimunních. Sama o sobě nevede k celistvému zdraví, ale definitivně k solidnímu fyzickému zdraví. Nemá trvalého účinku a po přerušení se imunita ustálí na hodnotách odpovídajících momentálnímu stavu zdraví. Apilkace jsou injekční v intervalu 5-7 dní až do asymptomatického stavu, popřípadě doživotně jako prevence nemocí všeho druhu. Silně zmírňuje zánětlivost a tím i bolesti. Nejde o umrtvovací efekt. Mnohabuněčné parasity nejspíše moc neřeší, protože jsou doporučována při aplikaci antihelmentika. Klinické zkušenosti jsou vynikající.

Dg) Terapie VitC
je opět velice úspěšná metoda. Aplikace je jednoduchá a účinná dnes i ústně. Definitivně má vynikající výsledky jak při infekčních onemocněních, akutních i chronických, i když ne s tak rychlými výsledky jako HCl. VitC slouží opět mnoha účelům, je nám naprostou přirozeností a nutností, stará se o oxidační a deoxidační buněčné funkce, zprostředkovává a reguluje trávení a buněčnou integraci alespoň některých důležitých prvků v těle (dohledáno u mědi), navyšuje schopnost funkcí jak kmenových buněk, tak bílých krvinek oxidovat a tím ničit viry a bakterie, stejně jako příliš nemocné buňky, působí silně protizánětlivě čímž i utišuje bolest. Metoda je nejspíše nedoceněna díky nedostatečným zveřejněným informacím, které jsou doložitelně potlačované, což je venkoncem společné všem imuno-stimulantům. Nevede k celistvému zdraví, i když jsou známy velice dobré výsledky se schizofrenií. Neustálé doplňování je dobrou prevencí nemocí, ale závisí na dávkování, které je podstatně vyšší než dávkování všeobecně doporučované farmou. Účinky syntetického VitC (LC) se neliší od přirozeného, což je dost vyjimečné, ale stejně tak tomu je u HCl. Klinické výsledky jsou při terapeutickém dávkování nad 15g denně vnitrožilně a nad 4g denně v liposomatické formě výborné, i když zdaleka ne stoprocentní.

Dh) Terapie peroxidem vodíku.
Opět jde o nám velice přirozenou chemikálii, kterou v těle cykluje VitC a která se nám stará o životně veledůležité oxidační procesy v těle. Metoda ústní je velice účinnou detoxikací plic a nejspíše poněkud účinnou systémovou detoxikací. Informace účinnosti ústní aplikace se kříží s vnitrožilní aplikací a nejspíše jde o konflikt finančních zájmů s etikou. Pokud se totiž ústně podáváný H2O2 projevuje velice znatelně v plicích, měl by se silně objevovat i v krevním řečišti. Každopádně vnitrožilní aplikace je velice úspěšnou detoxikační systémovou metodou, i když s ručením poněkud omezeným. Výsledky oxidace by měly sloužit i v akutních případech jakýchkoliv otrav. Každopádně dokáže výborně posloužit v případě náhlé potřeby jako prevence škod v začátcích infarktových událostí, během nich a stejně tak těsně po nich, dodáním dostatečného přebytku velice použitelného kyslíku v krvi mimo červené krvinky na to, aby zabránil masivnímu odumírání postižených tkání udušením a následné hydroxylaci zdravých tkání. Velice efektivně a postupně odstraňuje tukové nánosy v tepnách a cévách a efektivně rozpouští trombózy.

Při vnitrožilní aplikaci může vyjímečně dojít k omdlení, nejspíše z velikého přebytku kyslíku v krvi, což se dá snadno docilit i jinými způsoby. Pokud se process vnitrožilní terapie přeruší, nedochází k poznatelným klinickým následkům a pacient se vzkřísí sám. Není známo, že by k tomuto došlo při ústním užívání. Klinické výsledky jsou opět vynikající, ale informace je dost vzácná a prošpikovaná disinformací, stejně jako u VitC.

Di) HCl terapie
má účinky v mnohém velice podobné autohemoterapii, relativně slabounký roztok HCl je aplikován ústně s minimální účinností kromě podpory trávení a léčení žaludčních problémů. Injekční aplikace jak do svalu, tak do žíly nesmírně úspěšně odstraňuje akutní bakteriální a virová onemocnění přímým efektem oxidace a chlorinace krve spolu s dodáváním vodíku. Je však opět problematická a její účinnost je podmíněna relativně velice častou a dlouhodobější aplikací u chronických onemocnění. U akutních infekcí, i velice závažných, ale podchycených v počátku, je často dostatečná jedinná aplikace. Jde o vynikající záchrané kolo, zatím číslo jedna.

Nevede k celostnímu psycho-fyzickému uzdravení. Je finančně velice nenáročná při svépomoci. Závislost na další osobě, která aplikuje, je opět problematická, anžto těžko někoho jen znát, nemluvě o tom ukecat. Po přerušení metody se opět ustálí imunita na hodnotě odpovídající momentálnímu zdraví člověka. Do jaké miry řeší problémy s mnoha buněčnými parasitickými organismy není známo. Velice mírní zánětlivost a tím i bolesti a opět nejde o umrtvovací efekt.

Detailní informace obsahuje i derivační metodu viz Dr. Guy za použití nízkých dávek dalších minerálních dodatků v injekcích i ústně, z nich veledůležitý arsenic draselný je potíž dohnat.

Jinak klinické zkušenosti jsou vynikající. HCl není snadné předávkovat, hrozí však nebezpečí špatného namíchání koncentrace a poleptání, pokud někdo neví co dělá. HCl je nesmírně důležitou přirozenou součástí našeho imunnho systému, jednak jako velice silný desinfekční prostředek, jednak jako trávící enzym v žaludku i krvi. Dále slouží jako dopravní prostředek minerálů a asi i orgnických látek po krevním řečišti a nejspíš i přestupu látek přes buněčné stěny. Reguluje pH krve a organismu vůbec na přirozenou hodnotu. Dále HCl detoxikuje tělo oxidací a chlorinací jak organických, tak inorganických toxinů a lze ji velice úspěšně aplikovat v nouzi při otravách jak potravinových, tak uštknutím. U uštknutí funguje universálně jednak jako systémový protijed a jednak jako systémový desinfektant a podle literatury lépe než jednostranná séra.

Má i řadu lokálních použití jednak jako naprosto nedráždivá a naopak uklidňující desinfekce ran v obkladech spálenin, odřenin a nejspíše i poleptání, jednak jako velice dobrá prevence a léčení ústních chorob včetně prevence kazů, odstraňuje candidu z mandlí i ústní dutiny a mnoho dalších. Navíc očividně poporuje regeneraci tkání. Měla by být výbavou každého, kdo se má skutečně rád.

Dj) Autopatie
Dj1) Dr. Čechovského sama o sobě nese všechny nešvary specializace, především patrná dlouhodobost procesu léčení a měla by zahrnovat fyzické potřeby podmínek nemocného těla, tedy dobrou životosprávu. Není podle všeho příliš vhodná v případě “duše na jazyku”. Na starně druhé je v ní zahrnuta kompletní informace o všech patologiích těla a tím je zároveň jednak komplexní diagnostikou a venkoncem i komplexní léčebnou metodou, která se nejspíše dá dotáhnou, pokud člověku dojde kam až se dá stav zdraví dotáhnout, a docílit virtuózního celistvého stavu imunity a fyzického i mentálního zdraví. Doplnění dietou změnami v životním stylu by se měly projevit jako velice silné podpůrné vlivy a metodu značně usnadnit.

Dj2) Jak se to vyjevilo alespoň mně velice nedávno, patří sem i forte Dr. Lebenharta s řekněmež aurální informatikou. Klobouk dolů, ale ty výsledky, zatím pozoruhodné a podle všeho povšechně kladné, by si možná zasloužily i tu fyzickou dietní složku. Nevidím ale Panu Dr. do karet a nejspíše se o ni také stará. Bez toho asi bude léčba povětšinou relativně a zbytečně dlouhodobá. Nicméně by mne nepřekvapilo, kdybych se zatraceně mýlil a asi k tomu v tomto případě mám velice blízko.

Popisované mentální efekty naznačují, že ke mentálnímu zdraví se touto metodou lze dopracovávat natolik rychle, že by se z toho člověk mohl zcvoknout, což znamená si velice závažně poškodit mysl, která to nepřipravena nevezme. Není doporučena bez dohledu rozvážného raditele. Bez toho by byla tak jak je snad perfektní a nejrychlejší metodou docílení vynikající imunity a celistvého zdraví a naprosto komplexně, kromě snad pořádného porovnání si mysli, ale nevím. Zatím zdánlivě jednička, ale ne moc ověřená.

Dk) Půsty
jsou sice spíše detoxifikační metody, nicméně vedou ke zvyšování imunity hlavně díky přestávce v dodávání jednak jedů obsažených v potravinách a jednak uvolněním capacity produktů slinivky, především trávících enzymů, které se pak vyřádí na kde čem místo jídla. Jde o velice prudkou detoxikaci, která přináší hlavně u prvních hladovek silné Hexheimery. Nicméně metoda eventuelně zapříčiní vyrovnání tělesných funkcí, obsahů minerálů, nezbytně nastartuje vlastní produkci vitamínů včetně VitC. Kombinace s vodíkem by nejspíše byla na místě, popřípadě s HCl metodou. S hladověním a imunitou souvisí i oslabování biologických patogenů vyhládnutím, destrukce nemocných buněk a tím zastavení jejich produkce toxinů a prevence poškozování jejich DNA a jejich přeměny (dediferenciace) na primitivní, ale rakovinné buňky.

Největším problémem se jeví psychologický přístup k půstům, který si nese za následek velice rozdílné prožitky u půstů tři dny a delších. Typicky se dostavuje veliká únava, nevolnost až zvracení a bolesti kde čeho. Totální půst ve smyslu brethariánství se velice blíží celistvosti uzdravení, nicméně postrádá fyzickou podporu tělesných funkcí urinoterapie a poskytování vodních harmonických frekvencí řekněme orgonu, což process zbytečně zpomaluje. Klinické výsledky samozřejmě záleží na intenzitě a metálním přijetí, mohou být částečné až absolutní. Metoda je v dnešní době relativně velice dobře doložena.

Dl) Norbekov
je čistě mentální metodou, která bohužel nezahrnuje fyzickou potřebu těla, tedy dietní otázky. Léčení je tím poněkud necelistvé, čímž se nejspíše zbytečně prodlužuje doba léčení, zvláště pak do stadia excelentního zdraví. Jde o velice dobrou metodu s vynikajícími výsledky. Není samozřejmě vystavena korupci. Situace “duše na jazyku” bude problematická. Je dostatečně objasněna na to, aby člověku mohlo dojít, kam až se dá stav zdraví a imunita dotáhnout. Doplněna dietní metodou by měla být považována za hlavní a kombinace by měla velice urychlit process léčení.

Dm) Urinoterapie
v sobě spojuje informační a fyzickou terapii nadřazenou nejspíše kterékoliv jiné metodě, pokud je spojena s nejedením a s uzemněním těla alespoň na několik hodin denně a spolu s vyčištěním mysli od mentálního sajrajtu, který jsme si celý dosavadní život pečlivě střádali. Jde o tisíciletou historickou záležitost, která byla časem přežvýkána k nepoznání náboženskými demagogy, historiky a hrabivými felčary. Na rozdíl od půstů při ní nemusí docházet ani k neblahým vlivům typu Hexheimer, specielně pokud se používá i metoda svalových injekcí, která má dost společného s autohemoterapií. Vnitrožilní injekce byly použity úspěšně i tragicky a na rozdíl od svalových u nich hrozí otrava krve biologickými patogeny.

Co však je pozoruhodné je fakt, že sterilizace moči HCl nebrání růstu tělesných buněk v moči při koncentracích velice převyšujících koncentrace, které hubí snad všechny biologické jednobuněčné organism i viry. Definitivně je účinná přes celé spektrum patogenů, od virů až po mnohabuněčné parasity a vyrovná se pokud je mi známo se vším, s čím se vyrovná i nevyrovná jakákoliv jiná metoda. Mentální blok začít je u této metody nejsilnější díky blbé výchově a neznalostem lidské fiziologie. Aplikace funguje ústně, pod jazyk a vůbec přes sliznice, přes pokožku a zmíněné svalové i podkožní injkece. Je v dnešní době velice dobře doložena. Vede i k naprosto celistvému zdraví a bezkonkurenčně vynikajícímu stavu imunity, pokud je aplikována celoživotně a kompletně. Přechodně užívaná dokáže vyléčit snad vše a to i v situaci “duše na jazyku”. Samozřejmě záleží na celistvosti aplikace metody a čím je metoda vice okleštěna, tím jsou okleštěnější i výsledky, jako u všeho.

S laskavým pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od poota »

Z Tvého velice zevrubného přehledu jasně vystupuje na povrch docela důležitá věc - když se o svoje tělo a jeho zdraví začneme starat až když už máme "smrt na jazyku", tak se nedají použít žádné z postupů, které jsou opravdu účinné a zdraví navracející. Není na ně dost času a tělo už taky nemá potřebnou energii.

Takže začít co nejdřív, nejlépe už tehdy, kdy se ještě považujeme za naprosto, či alespoň téměř, zdravé.

Autopatie - začít s preparátem C40, až se začnou vracet psychické potíže a nebo po šesti měsících vždycky pokračovat s dvojnásobnou potencí. Nemusí se spěchat a nedá se nic zkazit.

Urinoterapie - zase není nutné to nijak hrotit, myslím, že stačí ráno a večer si vyčistit urinou zuby a jedno až dvě deci vypít. V případě akutní potřeby je možné použít i činjekce. Hladovka a pití veškeré uriny s případnými masážemi podle Armstronga jsou vhodné spíš jenom pro "zmrtvýchvstávání", tedy pro těžké akutně ohrožující případy.

Jídlo - diety a hladovky sice mohou být při správné volbě a průpravě docela prospěšné, ale pro trvalé používání jsou, mírně řečeno, poněkud nepraktické.
Problémy jídla jsou dva - je ho moc a obsahuje spoustu pro nás nevhodných látek. Obojí lze snadno řešit tím, že budeme jíst jenom poloviční množství v tomtéž složení.
S menším množstvím si tělo snáze poradí a současně bude přísun škodlivin poloviční - dokonce za poloviční cenu. Poloviční úbytek prospěšných látek můžeme nahradit "uměle" - Lugolův roztok, Schindeleho minerály, pivovarské kvasnice, HCl atd.
Časem můžeme zkusit i měnit složení potravy tak, že omezíme množství masa a budeme se snažit jídla "zjednodušit" v tom smyslu, aby jedno jídlo neobsahovalo složky, které se tráví různým způsobem.
Tahle strategie "snesitelného" omezení umožňuje používat ho trvale, takže během třeba roku či několika mohou být účinky výraznější, než při jednorázově nasazovaných hladovkách.

Výše naznačený komplex postupů by měl vést k pozvolnému přechodu na trvalé zdraví, udržované vlastním dokonale fungujícím imunitním systémem.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
mahatma

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od mahatma »

poo, presne tak.
sú isté poškodenia imunitného systému ktoré ide zvrátiť, sú už aj nezvratné poškodenia. údržbu auta robí každý, lebo servis je drahý. údržbu vlastného tela robí málokto, lebo ak sa niečo posere, ide k lekárovi...
väčšina ľudí ma vyhľadá až keď oficiálna medicína zlyhá na celej čiare a čakajú že urobím zázrak za 5 minút. roky si zdravie ničia a pre nápravu napáchaných škôd sú ochotní niečo málo pár dní robiť. ak sa za pár dní situácia radikálne nezlepší tak tak zasa naspäť k lekárom. tí od nich nič nechcú, iba aby jedli nejaké tablety a nechali sa operovať... oni sú chudáci a obete zlých a zákerných chorôb a ja im kecám o ich zodpovednosti za to že sú v stave v akom sú... veľká väčšina ľudí mi pripadá takto : mláti sa kladivom po palci a po mne chce aby som urobil nech ho to nebolí.
v pravidelnej údržbe tela považujem za nutné :
dostatok kvalitnej čistej vody
kvalitná strava + dostatok minerálov, vitamínov a stopových prvkov, bez ktorých telo degeneruje
kvalitné mechanika tela - chiropraktický zásah - uložiť všetky kosti, kĺby, chrupavky, svaly a šľachy na svoje miesto
udržiavanie pružnosti svalov - stačí pár minút denne
pravidelné zbavovanie sa toxínov a nepotrebných látok
"riadiace programy organizmu" tiež potrebujú údržbu, alebo výmenu - veľa ľudí funguje na deštruktívnych programoch
konkrétne preventívno-liečebné metódy popísal dostatočne vyčerpávajúco Slávek. nech mu pánbíčko oplatí.


Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od Slavek Krepelka »

poota píše:Z Tvého velice zevrubného přehledu jasně vystupuje na povrch docela důležitá věc - když se o svoje tělo a jeho zdraví začneme starat až když už máme "smrt na jazyku", tak se nedají použít žádné z postupů, které jsou opravdu účinné a zdraví navracející. ....
Tož to zase néééé :enaughty: :enaughty: Podívej se na Armstronga, já se ještě můžu podívat do Kocha, anžto anglím, lze se podívat i do dost jiných, do Breuse, do Šlára, do Bengstona atd. ale hlavně do sebe. Ono jde spíš o to léčit natolik intenzivně a vhodnou metodou, aby to odpovídalo stavu těla i duše. K tomu je třeba se :ptrain: na zaběhnutý způsob myšlení. Ten je totiž vůbec největším zabijákem a prapůvodní příčinou selhávání zdraví, selhávání společnosti a v konci selhání léčebné metody, ke které nám naše zaneřáděné mysli brání se dostat, neřkuliv se dát do díla.

Ono pak člověk možná dojde i na to, že co běžně považujeme za zdravého člověka má velice daleko k tomu, co zdravým člověkem bylo myšleno originálně. Asi takhle. Dokud nejsme suvereně schopní používat mimosmyslové vnímání a manipulaci i hmotné reality, zdraví nejsme. Dokud si nevyndáme z mysli hory blbin, povetšinou abstraktních, které do nás byly nahuštěny a nevytřídíme si co zbyde, tedy fakta skutečných událostí jak se kdy udály a neporovnáme si je, nejsme zdraví. Víra není zdravím a k celistvému zdraví nevede. Vědění a s ním i zdravá mysl je zase jenom součástí zdraví, ke kterému patří i mimosmyslové vnímání a morálka.

S laskavým pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od poota »

Nevadí - vzal jsi to jenom trochu jinak, než jsem to myslel.
Jde o to, že si celý život zasíráme organizmus a huntujeme důležité orgány, takže v tomhle stavu nás potom postihne opravdový průser v podobě nějaké život ohrožující nemoci. Z té se třeba díky Pánubohu a některé z Tebou jmenovaných procedur dokážeme vylízat, ale jenom do zhruba téhož zdravotního stavu, v jakém jsme byli před nástupem té poslední choroby - tedy zpátky do obdobně zaneseného organizmu s obdobně zhuntovanými orgány. Kterémužto stavu nelze ani při nejlepší vůli říkat úplné zdraví - jenom jsme se vylízali z nejhoršího a k naprostému ozdravení máme ještě velice dlouhou a trnitou cestu. A podle mého názoru je potřeba použít jiné metody, než byla ta, která nás vyškrábla hrobníkovi z lopaty.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
alfka
Starší člen
Příspěvky: 171
Registrován: sob 12 lis 2011 14:00
Dal: 25 poděkování
Dostal: 231 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od alfka »

Slavku, když čtu mezi řádky toho cos napsal, tak vnímám, že ses doslat hodně daleko, takže :eclap:
a mam z toho velikou radost :jump:
Toto je to nejdůležitějsí a zároveň nejtěžší pro každého člověka, ale když už se na tutu cestu člověk vydá, naprosto otevřeně a se zcela upřímným srdcem uvidí tak obrovské výsledky, že pak kroutí hlavou sám nad sebou, jak mohl myslet a jednat jako předtím..., bohužel k tomuto musí člověk dospět sám a nedá se na to vzít žádná pilulka.
Tím ovšem nezatracuju žádnou z léčebných metod, berlička je někdy hodně důležitá pro start, abychom se po tom, co se uleví, mohli okamžitě soustředit na sebe, začít na sobě pracovat a radovat se z přítomnosti a z každého okamžiku nyní.
Minulost, at uz byla jakákoliv, tak tu má smysl zkoumat jen velice krátce, abychom vyhodnotili chyby, poučit se z nich a nechat je být, dál už se nevracet, budoucnost nemá smysl jakkoliv dlouze řešit, důležitý je přítomný čas.
V přítomném čase je klíč ke zdraví.
Například po probuzení, schválně neříkám osvícení, to slovo se mi moc nelíbí, protože se u něho kroutím , připadá mi, že to je něco nad a tak to není, všichni jsme si rovni, takže po probuzení je člověk a jeho mysl jen v přítomném čase. Už není bylo nebo bude, ale jen nyní, proto je přítomný čas tak moc důležitý pro každou léčbu, vyhodnocovat a utvářet přítomný čas.
Taky je hodně důležité promluvit si se svým tělem,.... jak? uplně jednoduše, sedněte si třeba ke stolu, na volné židličce před váma si představte svoje tělo, řekněme svoji kopii a položte otázku a dozvíte se takové věci, zcela na rovinu a otevřeně, že by si člověk nejradši nafackoval.. a to je odrazový mustek.

pa :)


Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od Slavek Krepelka »

poota píše:Nevadí - vzal jsi to jenom trochu jinak, než jsem to myslel. ...
Nemyslím. On ten zbytek je fajn, ale to na co jsem odpověděl jsem vypíchl, protože ono se skutečně dá utéct hrobníkovi z lopaty a byl bych nerad, kdyby si to někdo, kdo na tý lopatě je, špatně vyložil. Jinak to perfektní zdraví se zase dá, ale:

1) člověk o tom musí první vědět. To je samo o sobě veliká obtíž, protože v cestě stojí bariéry:
1a) totálně zamlžené a překroucené originální zdroje
1b) téměř totální závislost mysli na naučených pitomostech
1c) totální závislost mysli na tom, jak vše funguje teď a že je to považováno za normální.
1d) pokud ne, tak zpětně závislost na tom, jak vše fungovalo v minulosti, pokud je nám známo.
1e) Letargie způsobená kolotočem života jak ho známe a jak jsme utrápení se do nějakého dalekosáhlého studia a zjišťování ještě na stará kolena a nemocní pouštět.

2) Když už by nám to někdo i naservíroval pod čenich, dochází k okamžitému a totálnímu zamítnutí informace díky způsobu myšlení a falešným naukám, které jsme si přivastnili za pravdu. Jde o spoléhání se na naše sociální zvyky, osobní návyky, nesmysné názory, vzdělání a obyčeje, ale hlavně na zlozvyk se obracet na názory jakýkoliv autorit. Tohle mne bere snad nejvíc.

Podívám se do vlákna Presidentské volby a podobných, podívám se kamkoliv po politicky buřičských webovkách a konec konců lze i zajít do hospody, nebo na kdejaké shromáždění nemocných lidí, nebo politických nespokojenců, a že jich je, mezi newagery, polo jogíny, meditátory atd. Všichni tihle lidi nějakám způsobem nadávají na systém, stěžujou si na ofiko doktory, práva, zákonodárství, vědu a povšechně, že je to všecko banda lumpů a podvodníků. Ale jak přijde do tuhého a i když už v tuhém je, 99.99% z těch lidí se stejně zase obrátí, a to v otázce nám nejkritičtější, v otázce našeho zdaví, života a smrti, přesně na členy a povšechnou hatmatilku přesně tohodle systému, který nám tyto autority nabízejí, který dirigují, propagují, regulují, vzdělávají, korumpují a dokonce nám ho i pod hrozbou trestu vnucují zločinnými zákony.

My se tomu ať už z hloposti, či nevědomosti, ale hlavně z neschopnosti si uvědomit, že jedinná jeho složka není ustanovena k našemu blahobytu a pouze zdánlivě pomáhá ve vyjímečných případech a hlavně tam, kde je to společensky k ničemu, třeba jako u cikánů, aby ty jeho zvěrstva nebyly tak okatý a aby mohl poukázat na to, že nějaká pomoc přeci je. Jsme naprostý lunatici. Je Ti Petře jasné, jak strašně iracionálně lidi vědomě přemýšlej? Já tuším, že ano, ale je to k zbiltí. Oni přemýšlej, ale naprosto zvráceně, protože k tomu byli vychováni a ta iracionalita do nás byla prakticky od narození huštěna.

3) Pokud už by informace zamítnuta nebyla, zase ještě narážíme na strach, ve kterém jsme opět vychováváni. Podívej se, kolik lidí se tu objeví skutečně s duší na jazyku a místo aby se radikálně otočili na kramafleku a postavili se systému a metodám, které je sem doručily, maj obavy, aby se nenakazili třeba vlastní močí, kdyby se jim náhodou dostala do pusiny, nebo aby se jim nezhoršil exémek, aby se příbuzný nedivili a neremcali, aby si neudělali bolístku jehlou, aby si nemuseli na sebe udělat trochu času, aby se nemuseli přestat cpát bůčkem, aby se nedostali do křížku s nějakou vyhláškou, aby a aby. Nedovedou si srovnat v hlavě ani tak jasný příklad posloupnosti důležitostí svých problémů. Už to, koli je tu uživatelů, kteří se ani neodváží špitnout, aby to někdo někdy nemohl použít proti nim a jenom potichounku sbírají rozumy.

Starch osamostatnit se alespoň v myšlení, ke kterému nás náš hrůzný sociální systém donutil.
Podívej se na mně a na Jayo, který do sebe píchali to chlorovodici, já to občas ještě udělám, alespoň s nějakým úspěchem. Kolik lidí to udělá? Podívej se na mně, na Hanku, na Libkoseniora a mám dojem že několik dalších, kteří si do sebe píchaj urinu a s velice dobrými zkušenostmi a kolik dalších lidí se nechá poučit fakty a udělá to taky a pokud, tak se tím taky pochlubí a daj zkušenosti do placu? Neudělá, protože serou strachy. Píchnout do sebe vlasní čurinu, což je náš vlastní a jak se ukazuje velice imuno-stimulačně účinný prostředek a nám naprosto přirozený se bojí. Napít se toho si eklují. Ale nacpat se plastikovejma antihelmentikama, antibiotikama, vakcínama, chemoterapiema, radioaktivitou, kortizonama atd. vyrobenýma kdo ví kým :ethink: to vlastně víme, z kdo ví čeho :?: a kdo ví jak :?: se nebojí :shock: Připadá Ti to logický? Mně tedy ne. Většina chce pofoukat od matinky bebínko, ale aby foukli sami, to ne, co kdyby prstíček upadl?

4) Vůle vůbec žít. Pro co? Vyrostli jsme, vyvedli jsme děti zdechl pes. Pro co žít dál? Zase zlozvyk a totální nevědomost co vlastně je svět kolem nás a co se dá všechno ještě velice záslužně učinit pro sebe i pro druhé, protože jsme připraveni o přehled z čeho se dá ještě dále čerpat, na což nestačí ani vysokoškolská skripta, čo si člověk ještě může i dál užít za vzrůšo a dobrodružství jenom proto, že nás nějaký kreteni připravili právě o tu schopnost se vyvinout faktuálně a i mimosmyslově. Tím bychom se jim totiž vymkli z rukou.

5) Další bariera jsou zase ještě ty naše zvyky a zmatené představy o tom, co je vlastně v tomto světě důležité a naše zatvrzelá neschopnost se zdisciplinovat, což je moje stadium :D Odnaučit se blbý zvyky, který jsme naučili nejen naši mysl, ale i naše tělo. Děláme kraviny, které naše tělo desetiletí kompenzuje a jak se z nich snažíme vymanit, bije nás kocovinou. Proto tak velice pomáhá ta urina. Šidí ho aspoň trochu.

6) Pak samozřejmě přichází stádium se naučit něco nového, to mimosmyslové, což tedy může taky ještě upadnout na hubu a z pěkné výšky, ale co? No přeci neumřu blbé a do prčic už jednou, to jako mám pořád v týhle škole propadat? Na to teda zvyklej nejsem a zvědavej taky ne. Ono i s tím mimosmyslovým. Jaký mimosmyslový? Že je někdo hluchý ještě neznamená, že je pro něj sluch mimosmyslovou záležitostí. Dronství není nic mimosmyslového, je to jenom vědomě potlačený smysl. :) Byl jsem před dvěma měsíci poprvé v životě u psychika. Néé, vůbec mi nešlo o budoucnost a minulost atd. Pruboval jsem voděnky. No co čert nechtěl, nebo spíš chtěl, narazil jsem na šarlatána.

Člověk přeleze jednu zeď, jenom aby narazil na další. Přeleze ji a další. Jenže bez toho to prostě nejde. Nejen že duševně živoříme celý život, ale i v té mentální chudobě bídně chcípáme a můžem si za to hlavně sami, i když nám k tomu nějaká šeredná, šedá eminence velice pomáhá. Není to lehký, ale kdyby to lehký bylo, dělali by to všichni. Proto to asi lehký být nemá.

S laskavým pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od poota »

Jako vždycky, rozebral jsi to pěkně a navíc i důkladně.
I když to tak na první pohled moc nevypadá, tak se docela shodujeme.
To, že už zhruba víme, čím se dobabrat zpátky k trvalému zdraví a nebo jak se vylízat z nejhoršího, je náramně pěkné.
Ale problém je v tom, že tohle všechno může člověk používat a využívat až tehdy, kdy se mu podaří "přejít Jordán", čímž myslím opustit prakticky všechno, k čemu byl společností vychován a jak byl vzdělán. Někdo se k tomu dopracuje "vlastní pílí" a jiný třeba nějakou drastickou zkušeností, která ho přivede k revizi jeho názorů na společnost.
Ovšem ať tak či onak, je nás stále málo a drtivá většina lidí vůbec netuší, že je nějaký důvod k tomu, aby svoje názory měnila - pokud se jim o tom náhodou přece jenom někdo nějak zmíní, tak docílí jenom toho, že budou zuřivě bránit všechno, čemu celý svůj život věřili. A brání to velice urputně a nezabírají na ně žádné rozumné ani logické argumenty, prostě brání se naprosto živočišně a pudově. Takže zřejmě i na této úrovni, myslím té pudové, by bylo potřeba je "přesvědčovat" či lépe řečeno je "vychovávat".
Chápu, že to bude působit komicky, ale v naprosto stejné situaci je člověk při "výchově" psa. Ten má svoji zásobu přirozených reakcí na určité situace a my ho potřebujeme naučit reagovat nějak jinak. Žádným rozumným vysvětlováním a argumentováním u něj také neuspějeme, takže ho vychováváme různými velice propracovanými "oklikami", což se lze dočíst v různých knížkách o výchově a nebo cvičení psů.
Abych se moc nerozepisoval, uvedu ve zkratce postup, který se používá pro povel "Ke mně". Na ten má pes přiběhnout, i když k tomu zrovna třeba nemá chuť. Postupuje se tak, že se napřed pes naučí "Zůstaň", což je povel, který mu brání jít za člověkem. Pak se mu dává "Zůstaň" na stále delší vzdálenost, přičemž se tento povel ruší povelem "Ke mně", který mu dovolí k člověku přiběhnout. Rozdíl je v tom, že na tento povel pes ke svému pánovi přiběhnout nemusí, ale smí.
Tím se snažím obhájit mnou uvedenou trojici metod, které vedou zpátky k trvalému zdraví. Je potřeba s nimi začít co nejdřív, ale nejsou nijak drahé a složité a ani psychický přechod na jejich filozofii není příliš drastický.
Princip autopatie je sice na "pochopení" nejnáročnější, naštěstí ho není k jejímu fungování nutné chápat a stačí jenom dodržet několik jednoduchých zásad.
K využití urinoterapie je nejnáročnější překonat naučený umělý mentální blok - asi nejsnazší cesta je přes "pleťovou vodu", "čištění zubů", "kloktání" a "vyplachování" - pak už zbývá jenom pití a případně činjekce.
Náhrada diet a půstů "položraním" se dá celkem jednoduše vysvětlit jako podstatně snazší cesta - většina lidí je docela ochotná uznat, že jedí moc a nezdravě a dokonce by byli i ochotní s tím něco dělat - tedy kdyby to nebylo moc složité a příliš je to neomezovalo.

Je mnohem snazší si zdraví udržet, než se k němu z nějakého srabu pracně vracet - ovšem dokud se člověk do nějakého takového srabu nedostane, tak ho ani nenapadne, že by se měl o svoje zdraví vůbec nějak starat.
Další zádrhel je v tom, že "až mi něco bude, tak půjdu za doktorem, on na to študoval". Lidi si pořád ještě myslí, že doktor študoval na to, aby je uzdravil a jaksi se jim pořád ještě nechce věřit, že študoval jenom na to, jak z jejich nemocí vytřískat co nejvíc peněz.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od Slavek Krepelka »

poota píše:Jako vždycky, rozebral jsi to pěkně a navíc i důkladně. ...
Mně se zas líbí, jak jsi to dotáhl. Jinak s tím cvičením psů, samozřejmě to není jedinná metoda, ale tuhle krásně popisuje Jasmuheen ale nevím už ve kterým dílu. Zjistila, že pokud něco naservírovala v německu jako dannou věc, lidi to nechtěli mentálně přijmout. Změnila politiku a začala dávat jako výběr ze dvou možností, vše se otočilo. (Nejsem sice její fanda, ale velice ji respektuju.)

S laskavým pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
sisa
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1178
Registrován: ned 16 kvě 2010 9:34
Bydliště: Praha
Dal: 1783 poděkování
Dostal: 634 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od sisa »

Slávku, vynikající vlákno. :good:


Uživatelský avatar
Craft
Zasloužilý člen
Příspěvky: 475
Registrován: sob 25 srp 2007 21:27
Bydliště: Severní Morava
Dal: 34 poděkování
Dostal: 241 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od Craft »

V podstatě souhlas s hezkou sumarizací Slávku. Nicméně tě musím opravit v tom, že informatika nedokáží napravovat imunitu, třeba ony Jonášovky. Ony to umí, pokud se ale umí také správně používat, čili dokáží řešit tzv. imunitní díry, čili ono prozření imunity vůči nějakému patogenu. Takže problém je tady spíše ve schopnostech toho, kdo je komu a na co ordinuje. To, že autor jonášovek je takový jaký je, není pouze mamon, ale i obava z možného dopadu. Není to ten typ bojovníka, který se za pravdu "bije", jako třeba H. Bláhová. Je tady ale stále jeden obrovský problém, který si mnoho lidí dost dobře neuvědomuje. Jakmile jakákoliv alternativní metoda, byť je sebeúspěšnější a nejde její princip působení prokázat celosvětově uznávanými laboratorními metodami je automaticky označena za šarlatánskou, byť by měla sebelepší výsledky. Prostě automaticky dostane nálepku placebo a v tom je ono jádro pudla. To, že jsou uznávané laboratorní metody často na dvě věci a mnohdy silně zavádějící a nespolehlivé, už není důležité. Důležité je, že jsou oficiálně uznávané a označeny za referenční a průkazné, to je ten problém. Takže dokud se tyto metody neposunou výrazněji dopředu, klasická medicína bude stále vůči všemu novému a nadějnému záměrně slepá. Takže tak brzo se žádného převratu tady nedočkáme a každý jak píšeš si bude muset pomoci sám.
Už to, kolik je tu uživatelů, kteří se ani neodváží špitnout, aby to někdo někdy nemohl použít proti nim a jenom potichounku sbírají rozumy.
Třeba to bude tím, že po vzoru USA se řídí oblíbenou větou v amerických filmech, "cokoliv řeknete, může být u soudu použito proti vám", proto raději mlčí, aby to nikdo nemohl použít proti nim :D


Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od Slavek Krepelka »

Craft píše: .... Třeba to bude tím, že po vzoru USA se řídí oblíbenou větou v amerických filmech, "cokoliv řeknete, může být u soudu použito proti vám", ....
:) Tragedie čehož lze jasně spatřiti ve faktu, že vůbec největším zabijákem není ani ozařování, ani chemoterbapie, ani Americká armáda s Obama bin Barákem v čele, ale strach a obavy ať již z čehokoliv. To je pak to léčení, i sebeléčení přetěžké. To ale spíš přenechám Hance do Psychických Příčin Nemocí.

S laskavým pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od poota »

Craft píše: Nicméně tě musím opravit v tom, že informatika nedokáží napravovat imunitu, třeba ony Jonášovky. Ony to umí, pokud se ale umí také správně používat, čili dokáží řešit tzv. imunitní díry, čili ono prozření imunity vůči nějakému patogenu. Takže problém je tady spíše ve schopnostech toho, kdo je komu a na co ordinuje.
Tady zase jasně vykukuje ten největší a zásadní problém - pořád se to motá kolem alopatického přístupu - kdo je komu a na co naordinuje. Takže to jsme zase u řetězu problém -> odborník -> diagnóza -> lék.
- První, co je potřeba vyloučit je ten "odborník" - a je jedno, jestli je to doktor a nebo léčitel. Každý se musí starat o svoje zdraví sám, a to pokud možno daleko dřív, než mu nějaký problém vznikne. Tehdy je možné si zdraví udržet daleko jednoduššími postupy, které zvládne kdokoli bez jakéhokoli odborného vzdělávání. O zdraví mého těla nemá nikdo větší zájem než já a navíc svoji péči si nemusím nijak platit, takže mě nic nenutí volit způsob léčení podle toho, kolik na tom vydělám.
- Pokud budu znát dostatečně účinné a jednoduché postupy, jak si zdraví udržet, tak nemusím "odborníky" vyhledávat kvůli nemocem, nanejvýš kvůli úrazům, proti kterým prevence nijak moc nefunguje.
- Diagnóza je nám celkem na nic, protože (pokud je správná, což taky často nebývá) nám ukazuje jenom na to, co se "popsulo" tím, jak se tělo snaží napravovat naše chyby. Smysl by pro nás měla jenom tehdy, pokud bychom přes ni dokázali odhalit příčinu. Přitom jediný, kdo ji zná úplně přesně, je naše tělo, které to ovšem naší mysli nedokáže sdělit, tedy určitě ne jasně a přímo.
- Lék by měl smysl jenom tehdy, kdyby "léčil" příčinu a ne nám jenom usnadňoval život s danou nemocí, což drtivá většina léků právě dělá, protože právě proto jsou léky "vybádávány".

Takže naším zájmem by měla být všeobecná převýchova člověčenstva k tomu, aby každému již od nejútlejšího věku bylo zcela jasné, co má jíst, co má pít, jak se má chovat a co má a co nemá dělat pro to, aby byl celý život zdravý. Pochopitelně nikoli všeobecnými plky ve stylu "jezte bio", "vyhýbejte se stresu", "pijte jenom zdravé nápoje" atd. Tohle jsou pitomosti, které jsou sice ve svém jádru správné, ale jinak na nic.
On přece dneska každý ví, co by měl jíst a dělat, ale jí a dělá něco jiného.
Takže to není jenom o "vědění", ale spíš o tom, že je potřeba se to opravdu naučit a běžně dělat bez pocitu, že je to něco výjimečného nebo nepřirozeného.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od Slavek Krepelka »

poota píše: ... Takže naším zájmem by měla být všeobecná převýchova člověčenstva k tomu, aby každému již od nejútlejšího věku bylo zcela jasné, co má jíst, co má pít, jak se má chovat a co má a co nemá dělat pro to, aby byl celý život zdravý. ...
Kupodivu mi není zcela jasné, co přesně tím vším míníš. Osobně jsem již dnes skálopevně přesvědčen, že imunita začíná nikoliv u fyzického stavu těla, ale u duševního. Nemám pocit, že při výchově jde o cokoliv tak strašně moc jako o to, naučit nového človíčka logickému a kritickému myšlení a velice vybíravému přístupu k přijímání informací, které mu nepřicházejí jako osobní zkušenost. Do jaké míry jsou přijímané vědomosti pravda, nebo ne, by si měl každý posoudit sám a naučit se to posoudit. Ona totiž blbá "vědomost" je horší chronický jed než jakýkoliv fyzický parasit. Tam to všecko začíná. K nejpodstatnějšímu narušení naší imunity dochází na mentální úrovni očkováním lží, protože přes tu se pak lze dostat i k fyzickému narušování imunity fyzické.

Když si vzpomenu, co do mně rodiče, kamarádi, a hlavně pak škola nadrněli za blbostí, místo kterých v tom mým mozku mohlo být uloženo pravdivých a faktuálních informací, ze kterých by se dalo hodně uklohnit, kolik těch kravin mi zabránilo a do jaké míry se dívat na svět realisticky, přijímat skutečné události jako fakta a ty přijaté vidět ve správném pozadí dalších faktů a ne něčích zprostituovaných názorů, je mi smutno ze všech, i když za to v podstatě nemůžou. Byli všichni naučeni. Sám jsem se ke svým děckám nechoval o moc líp, i když přeci, protože jsem byl taky naučený a samozřejmě neměl čas se moc přeučovat, protože bylo třeba uživit atd.

Jedna z největších podlostí, a za to může vyloženě židovsko-katolická oligarchie, je to, co udělali z Vánoc. Za pohanských dob byly Vánoce v Evropě svátkem slunovratu, kdy se mimo jiné nazdobil stromeček tím co bylo a lidi si pod něj vzájemně dávali v rámci rodiny dárečky. Bylo to pravdivé, autentické a velice to utužovalo vzájemnost rodiny a eventuelně i známých v pozdějších letech. Ta zář v děckých očích totiž mířila k těm, kdo skutečně dítěti vyjádřili dárečkem své milé a vřelé city. Pak přišli ty svině misionářský se armádou hrdlořezů (viz Pohané z Kumerova) a místo toho lidem vnutili a podstrčili svou lež o nějakém ježíškovi a vše, co malinké dítě díky těm dárečkům a Vánoční náladě dříve vracelo citově svým rodičům a dalším příbuzným se najednou přelilo na vylhanou a neexistující představu, na jakousi abstraktní modlu.

Navíc už i z pozice rodičů a příbuzných je to průser, protože darují svému nejdražšímu s tím, že lžou a podvádějí. Ten akt daru z lásky je tím velice velice účinně otráven. Samozřejmě v životě každého děcka přišel den, kdy dítě došlo na to, že je vše jinak. Neznám jedinné dítě, pro které ten moment nebyl velikým zklamáním, protože zjistilo, že bylo podvedeno. Ačkoliv se pak v tradici pokračuje, je již napořád poznamenaná podvědomou přítomností tohoto zklamání a lži a už nikdy se dětský vztah k tomu vysněnému ježíškovi na příbuzné nepřenese. Tím se jeden z nejkrásnějších, upřímných lidských obyčejů utužujících rodinné vztahy stal obyčejem, který je v podvědomí všech, kdo si nechali nalhat tenhle křesťanský blud, stal příležitostí k velice účinnému rozvracení mezilidských vztahů na podvědomé úrovni. To ani nemluvě o tom, kolik lidí si uvědomuje fakt, že jde o svátky slunovratu a ne o narození jistého Ježíše Krista, který se na slunovrat vůbec nenarodil. Dnes už tu prý křesťanskou frašku dotáhli kupčíci tak daleko, že z milého a upřimného utužování vzájemných rodinných a tím i sociálních vztahů vytvořili opulentní komerční orgie, jak by snad mohlo být jasné ze Santa Claus komerčních procesí.

V těchto mentálních infekcích lze spatřit původ prakticky všech pozdějších fyzických. Už i to trestuhodné očkování malých dětí je zpúsobeno právě takovýmito infekcemi mysli rodičů. Nemám pocit, že je nutné učit někoho co je zdravé a co ne, kromě toho je naučit nepřijímat sviňárny, naučit každého nového človíčka jak zvažovat informace, jak se dopracovat k racionálnímu posouzení toho, co je pravda, co je možnost a co je lež a absolutně těm prťatům nelhat pod jakoukoliv záminkou, ať již vypadá sebe zdůvodnitelněji.

Pokud do dítěte lejeme pohádky s tím, že dítě ví, že jde o pohádku a co to slovo představuje, je to fajn. Jde o fantazie a ne o lež, je to tak předloženo a je to na rovinu. S tím nikdo problém nemá a patří to k tvůřčí výchově člověka. Naopak, kdo se v nich rád nerochnil a nikomu to nikdy neublížilo. Pokud se člověk pozastavil nad symbolikou pohádek později, s odstupem času, na dost věcí možná aj přišel. Ale v momentě, kdy do nového člověka začneme lejt názory a povídačky, a co je pro ně dobré a co ne je už názor, ne nezbytně fakt, s tím, že jde o pravdu a o fakta, o dannou věc, dopouštíme se na něm nesmírné křivdy, i když zase jde o způsob, jak se vědomosti předloží. Pokud se předloží jako skutečné zkušenosti druhých, je to fajn. Pokud předkládáme vědomosti jako nepodložená fakta, dopoučtíme se indoktrinace a agitace a podrýváme človíčkovi jeho mentální imunitu a kam to vede všichni vidíme, i když málo kdo si uvědomuje příčiny.

S tím balamutěním od ranného věku, které nás vlastní rodiče naučili přijmout a nechali na náse se s tím jakž takž srovnat, si totiž pak lidičky zvyknou skočit na kdejaký špek, anžto je nikdy nikdo nenaučili racionálně přemýšlet a rozlišovat blbiny od faktů. Navíc jsme zahlcení spoustou naprosto vybájených, ničemných informací a ani snad ne lenost, ale pocit zbytečnosti se namáhat ten chumel nějak rozuzlovat nás zavádí k tomu, abychom se spoléhali na "úsudek" druhých, o kterých jsme byli zase lživě a mylně přesvědčeni, ať již tituly, délkou vzdělání a kde čím, že jde o lidi, kteří vědí líp a kteří vědomosti utříděné a vyřešené mají, tedy autority. Přitom ty autority v tom maj nemenší guláš, navíc s tím, že se ho nabiflovali podstatně víc a že je omezený specializací, díky čemuž jsou daleko pomýlenější než "normální" člověk.

S laskavýjm pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Imuno-stimulace versus léčení

Příspěvek od poota »

Slavek Krepelka píše:
poota píše: ... Takže naším zájmem by měla být všeobecná převýchova člověčenstva k tomu, aby každému již od nejútlejšího věku bylo zcela jasné, co má jíst, co má pít, jak se má chovat a co má a co nemá dělat pro to, aby byl celý život zdravý. ...
Kupodivu mi není zcela jasné, co přesně tím vším míníš.
Z toho, co píšeš, je vidět, že Ti to zcela jasné je :laugh:
Prostě vyhodit z výchovy a nauk všechno škodlivé a vylhané - a nahradit to vším, co člověk opravdu potřebuje k tomu, aby se vyvinul způsobem života, který mu bude připadat naprosto přirozený, v člověka mentálně a fyzicky přirozeně zdravého a s dokonale funkčním jak zažíváním, tak i imunitou.
Snad není nutné, abych to dál rozváděl, že jde o to nenabulíkovat dětem, že za nemoci mohou zlé bacily, před kterými je ochrání jenom hodné očkování a nebo hodný pan doktor - atd.
Taky jim nenabulíkovávat, že všechny instituce kolem nich je mají rády a jedná se jim jenom o jejich prospěch, když jim všem bez rozdílu jde jenom o to, jak z nich vytřískat co nejvíc peněz - atd.
Taky jim nenabulíkovávat, že se v rozhlase, novinách a televizi mluví pravda - atd.
ATD.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Odpovědět

Zpět na „Zdraví“