Pramenitá voda

[poota]

..Pokud by to byl přímo jablkoid, ..

To víš, že to nemůžeme moc hnát, dyť by nám to bylo schopný ukroutit hlavy!
Ale zítra, vlastně skoro už dneska, spolu ještě proberem tu zlomyslnost, že se u jablkoidu střídá ten odstředivý pohyb s tím dostředivým, čímž vlastně nula od nuly pochází. Možná by se ta symetrie dala narušit!
Tak sladké sny.
Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Tepelné poměry obou se dají poměrně snadno vysvětlit podle Schaubergera tak, že pokud je pohyb "odvíjecí/odstředivý", dochází k negativnímu teplotnímu spádu, který se vyznačuje vzdalováním teploty od anomálního bodu, tedy ke stoupání teploty. A naopak naopak, tedy "navíjecí/dostředivý" pohyb zůsobuje pozitivní teplotní spád, tedy přibližování se anomálnímu bodu.

Jak by to řekl hajnej.

Což platí o vodě - pokud je médiem vzduch, platí to zřejmě s tím, že půjde o zahřívání a ochlazování, ale nevím, k jaké teplotě, protože vzduch anomální bod nemá. Snad by se za něj dala analogicky pokládat teplota, při které je vzduch nejhustší.

Tady prrrr. On ten vzduch nějakou tu vodu v sobě taky vždycky má, ale když se to roztočí moc, odstředivá tu zkondenzovanou díky teplotě vyhází do kraje a v toku zbývá jenom nevykondenzovaná.

U vody se budeme muset nejspíš smířit s faktem, že se nejedná o kapalinu, ale o "směs" dvou plynů, která je shodou podivných okolností při normálním tlaku a teplotě kapalná. Pak se také dokážeme snáze přenést přes to, že má jiné fyzikální vlastnosti, než by měla jako "správná" kapalina mít.

No, když už jsi to nakousl, tak se do toho trochu opřu. Je sposta směsí, které se nechtějí moc rozpouštět, i když nejde o sloučeniny. Nejzářnějším příkladem Vám známým bude asi DMSO ve směsi prakticky s čímkoliv. Mezi sloučeninami a směsemi je někdy velmi tenká hranice, což samo o sobě vrhá velmi špatné světlo na chemickou elektrono-valenční teorii. Samotný fakt proměnlivé struktury vody tomu také nasvědčuje. Zde už je jenom kousek k tomu si uvědomit, že teorie elektrické vodivosti v roztocích díky jakémusi pohybu iontů je také na umření.

Zdravím - poota
P.S.Právě jsem si všimnul, že že už píšeš, a možná delší dobu, nikoli cesky, ale česky. Jenom nevím, jestli ses k tomu kvůli nám "donutil" i za cenu značného zpomalení psaní, nebo jestli Ti připadá snazší psát pomaleji než kus napsat rychle a potom "čekat" než dorazí myšlenky

Učit se, učit se a učit se. Cokoliv, jen aby ta bedna neshnila. Je to trochu jako s jídlem, čím větší rozmanitost, tím lépe. Pár přeložených článečků a začínám to anglické prstomačkací vidět Česky. Ze začátku poněkud kvůli Vám, ale i kvůli sobě, no a těd' už to začíná být rutina.

No a s těma myšlenkama je to taky trochu jinak. Mohu si nechat jenom zdát, abych byl schopen psát tak rychle, jak mi jdou myšlenky. Ve skutečnosti je to otrava, protože se dost často přebíhám natolik, že se sám sobě ztrácím. Ale to máme asi všichni.

Jo, mluvě o vodě pramenité, možná se číhněte zase do Bengstona, udělal jsem dnes jakýsi pokus. http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?t=1604

Ahoj, Slávek.

[Slavek Krepelka]

Nebo si to v klidu budu promýšlet později, uvidíme , tady každé slovo může znamenat jiný pojem.
Trubici pokusnickou mám někde v šuplíku v dílně, kdysi to na forum dával Petr 111 když jsem jěště neměl foťák, ale s těmi interpretacemi NELZE tolik pospíchat. Jedna strana trubice byla teplejší druhá studenější než vstupující vzduch, Schauberger, měl ale navíc jěště rotaci kolem osy proudu., u mojí trubice šly obě teploty prohazovat jenom změnou tlakových poměrů ve větvích. Bylo to symetrické.

Až si uděláš tak 3 m dlouhou tak 40 mm průměr a na teplé strane s kohoutem a trochu si pohraješ, zjistíš že teplý konec se nekoná, i když jím necháš jít skoro všechno při 8ATM přímo z tanku kompresoru. Teplo Ti foukne ven pláštěm dlouho před tím, než se ohřívaný a ohřátý vzduch dostane na ten konec. Prd je symetrické. No a že tam měl Schauberger rotaci kolem osy proudu je tak nějak polovičaté. Ten tok je o dost složitější. Uvedl jsem jenom hlavní strukturu, jinak bych skončil s kompletně vyšipkovaným vnitřkem. Těch rolováni je tam spousta.

Na první čtení to vypadá tak, že si ta "kapalina" vytváří vlastní obálky , ba i plynné rozhraní, a stejně tak v té trubici, i když tam byl jenom mírně vlhký vzduch. Voda to možná utlumí, ale trubice přecházela do ultrazvukové tóniny, mně šlo jenom o naměření teplotního rozdílu a to se dařilo.

Ano prosím, velice správná připomínka. Ta věc musí zpívat a to studeným koncem, jinak to nefachčí. Ten zpěv je průvodním jevem toho, že se ten vzduch uvnitř sám se sebou domluvil a že dochází k "homogení" turbulenci v celém objemu dutiny. Pokud je turbulence chaotická, chladící a ohřívací jev se nekoná. Jde o balanc proudu dovnitř a proudu ven. Dolad'uje se velikostí studeného otvoru pro danný tlak a proud dovnitř, eventuálně komplikovaný odpouštěním teplého konce, či naopak. Jo, a zde narážíme na problémy s použitím vody v odstřed'o - dostřed'o udělátkách ala Schauberger a důvodu pro použití oleje u Clema.

Pokud by to byl přímo jablkoid, tam to může snadno přejít v samovolnou rotaci, na úkor vnější teploty, která v tom přímo ve formě kvanta tepla bude mizet. Tzv Einsteinův šálek, tím se roztáčí tornádo, To by měli mít pokusníci Jimova typu dovedené k dokonalosti

Na Einsteina bych nevsadil korunu, ještě jsem nikdy ani nezaslechl, že by se teplota v okolí tornáda nejak, byt' i zdánlivě snižovala. Naopak jsem zaslechl, že většině lidí je v jejich blízkosti ve skutečnosti dost hic. Nicméně mluvě o tornádu, ta bestie se dokáže udržet pohromadě bez zjevné odstředivé síly. Také dokáže udělat antigravitaci a zazdít krávu do kamenné zdi stodoly takže je jí skoro půlka venku, skoro půlka vevnitř a zbytek ve zdi, a jiné chut'ovky. Jenže ono tam jde také o vnější elektřinu a magnetismus, aby vůbec nastartovalo, a také o cosi, nebo spíš nedostatek čehosi, co ho eventuálně vypne. To vše řečeno, nějak mi klepe na budku Schaubergerův pokus s měděnou a skleněnou trubkou a nechaoticky turbulentním proudění vody skrzevá ně a o 30% větší průtok trubkou měděnou. Že by s tím měla co dělat vodivost trubky?

Ba co si myslím dlouho , na tom jede i Clem. To bude ale jediný co brzy budeme vědět na tuty, když to na jenom odstředivou sílu nepůjde, ta turbinka.

Olej, Karle, Olej. Jak nám praví lidová moudrost: "Kdo maže, ten jede."

No nic to je holt život.
Zdar
K.[/quote]

Ahojka, Slávek.

P.S. Možná ale jenom kecám z hladu. Dnes jsem už pouze o vodě.

[poota]

.. On ten vzduch nějakou tu vodu v sobě taky vždycky má, ale když se to roztočí moc, odstředivá tu zkondenzovanou díky teplotě vyhází do kraje a v toku zbývá jenom nevykondenzovaná.

Vzduch toho v sobě má spoustu, a voda taky. Pro jednoduchost tedy uvažujme voda = médium kapalné s objemem pomocí vnějšího tlaku obtížně měnitelným, a vzduch = médium plynné s hustotou dosti proměnlivou.

. Je spousta směsí, které se nechtějí moc rozpouštět, i když nejde o sloučeniny. Nejzářnějším příkladem Vám známým bude asi DMSO ve směsi prakticky s čímkoliv. Mezi sloučeninami a směsemi je někdy velmi tenká hranice, což samo o sobě vrhá velmi špatné světlo na chemickou elektrono-valenční teorii. Samotný fakt proměnlivé struktury vody tomu také nasvědčuje. Zde už je jenom kousek k tomu si uvědomit, že teorie elektrické vodivosti v roztocích díky jakémusi pohybu iontů je také na umření.

Právě u vody se jedná o několik druhů vazeb - chemicky, elektricky a různě podobně, roztoky a směsi roztoků a navíc ještě nějaká "energetická" vazba, kterou beru jako "zapracování" do vody. Při tom všem voda danou látku "obsahuje", ale pokaždé "jiným způsobem" a také s jinými vlastnostmi.

Jo, mluvě o vodě pramenité, možná se číhněte zase do Bengstona, udělal jsem dnes jakýsi pokus.

Duchovní rozměr vody, její programování, změna vlastností zvukem nebo jejím pohybem, homeopatie a přenos informací - to je celá, a taky dost rozsáhlá samostatná kapitola.

Zdravím - poota

[poota]

Tak jsme si trochu oddechli a s chutí zase do práce.

Praxe nás učí, že chemicky čistá voda nemůže být rozložena působením elektrického proudu, pokud není nejprve okyselena, aby takříkajíc mohla vést proud.
Po provedení elektrolýzy zůstane jako zbytek voda, tedy opět H₂O. Má-li být experiment s elekrolýzou úspěšně zopakován, musí být voda opět okyselena, což je známkou faktu, že ve zbylé vodě již není obsažena žádná kyselina, že tedy byla výše psaným procesem spotřebována.
Pokud je nyní jeden z produktů rozkladu, takzvaný vodík, spálen (oxidace při zvýšené teplotě), zůstane nám opět obligátní pozůstatek – voda – a kromě toho ještě CO₂, jako ostatně u každého spalování.
Zbylá voda – neboli vodík, spálený na vodu, byl pouhým nosičem uhlíkatých sloučenin, které byly transformovány (zplynovány) průchodem elektrického proudu a které jsou například ve studniční vodě již přítomny a do destilované vody se musejí dostat okyselením.
V praxi se nám tedy potvrdilo, že nemáme co do činění se spalováním plynného vodíku, nýbrž se spalováním uhlíkatých sloučenin, z nichž se nakonec skládají všechny organické kyseliny, které se nacházelí v nosiči H a které mohou shořet za vyšších teplot respektive za studena oxidovat při odpovídajících nízkých teplotách.
To podstatné, rozhodující a přitom zcela neznámé na celé záležitosti je to, že se zde v žádném případě nejedná o chemickou vazbu mezi H a O, nýbrž že za určitých teplotních pohybů (za určitého teplotního spádu) probíhají mezi O a uhlíkatými sloučeninami, skrytými (obsaženými) v nosiči H, oxidační procesy, které mají za následek přeměnu, kvalitativní zhodnocení a tedy proměnu těchto uhlíkatých sloučenin.

Takže tady máme trošku odlišný, a zřejmě pravdě daleko bližší pohled, na Brownův plyn, vodní plyn, elektrolýzu, Joe Cell, vyvíječe a různé tomu podobné věci a procesy.

Tento strukturální (zušlechťovací) proces uhlíkatých látek, zcela odlišný od dosavadních pohledů na věc, bez ohledu na ostatní zákonitosti, které jsou s tím spojeny, je nezbytný již proto, že každá další oxidace probíhá vždy za nižší teploty než ta předchozí, pokud celý proces probíhá správně a přirozeně – a pokud není narušován zásahy člověka nebo jinými vnějšími vlivy. Pokud probíhá tento oxidační proces za správného teplotního spádu, pak nastává kromě přestavby (kvalitativního zušlechtění) uhlíkaté sloučeniny současně také potenciální energetické naplnění (nabití) hmoty, které opět vede ke zvýšení napětí v nových látkách a mezi nimi.
Energetické a napěťové nabití se však uskutečňuje pouze v poměru k práci, vykonané uskutečněnou oxidací; tedy čím silnější a čím správnější je oxidace, tím kvalitativně vyšší je produkt tohoto procesu – hmota.

Tady bych skočil do řeči s tím, že právě tohle je nejdůležitější část funkce přírodní „čističky odpadních vod“, tedy „výroby“ pitné vody z prosáklých splašků.

Stojíme před faktem, že náš dosavadní pohled na energii a na její zachování je nesprávný a tím i před poznatkem, že reakce a akce nepředstavují žádný rovnovážný systém, nýbrž že reakce je mnohonásobkem akce, pokud probíhá základní předpoklad reakce – oxidace – správně a v souladu se zákonitostmi, což znamená, že O a C jsou správně rozděleny ve svém nosiči H a oxidace může probíhat za správného teplotního spádu. Již jen samotný tento poznatek staví na hlavu naše dosavadní vědecké myšlení, neboť současné vědecké myšlení je nastaveno na přijímání a na čistou mechaniku, takže na bezprostřední procesy, čímž je pro jakékoliv praktické vědecké děje nepoužitelné, protože všechny skutečné přírodní děje, například stavba vegetace, o niž nakonec usilujeme ve svém snažení, je pouze reakcí a tedy nepřímým výsledkem děje.

Pokud má pravdu předchozí odstavec, je popřen zákon, který praví, že akce se rovná reakci. Na první pohled by se to snad mohlo zdát nepodstatné, ale při dovedení až do důsledku se dostáváme k tomu, že spousta věcí může být jinak, neboli že se lze snadno dostat nad COP1. Malou silou – akcí můžeme vybudit mnohem větší sílu – reakci.

Abychom se nezadřeli, tak pro dnešek raději dost, ono je toho na přemýšlení až až.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Takže tady máme trošku odlišný, a zřejmě pravdě daleko bližší pohled, na Brownův plyn, vodní plyn, elektrolýzu, Joe Cell, vyvíječe a různé tomu podobné věci a procesy.

Pootíku, vždyt' je to kravina co ten chlap napsal v této stati. Jak dává smysl? Je to holý nesmysl.

1) Dej si destilku do velmi čisté sklenice vymyté zase destilkou, do toho vraž dvě elektrody - stříbrné, železné, zlaté, dej to na stejnosměrný proud a čekej. Ony si ty dvě elektrody ten elektrolyt vyrobí. Ta voda má relativně šílenej odpor, ale vede. Jaký uhlík. Ta trocha CO2 co se do vody dostala, když to člověk přeléval atd?

2) Dej si do destilované vody jenom chlor a taky máš elektrolyt = H2O + CL. Říkají tomu HCl, ale také směs. No vidíš, ani to nejde dohromady. Bud' to jedno, nebo druhé, ale ne oboje. Nicméně, jaký uhlík?

3) Dej si do destilované vody hydroxid sodný a zase máš elektrolyt, jaký uhlík? Jaká kyselina?

Při vší úctě k Shaubergerovi, bývalo by mu neuškodilo ty svý nápady a vývody dotáhnout do konce a do široka atd. s dobrou zásobou těch nejzákladnějších znalostí. Ona teorie musí uceleně přikrýt v podstatě vše, s čím se zabývá. Tenhle Schaubergerův taneček mezi fakty tak absolutně nečiní, je absurdní.

Ahoj, Slávek.

[poota]

.. vždyt' je to kravina co ten chlap napsal v této stati. Jak dává smysl? Je to holý nesmysl. ..

Slávku, než se dohodneme, že je něco kravina, tak bychom to měli asi raději probrat ze všech stran. To, že něco zatím nechápeme, třeba jen díky tomu, že nám není jasná terminologie nebo systém uvažování, ještě neznamená, že v tom není dobré jádro.
Já jsem se pustil do Schaubergera právě s přesvědčením, že to kravina není, i když to tak leckdy silně vypadá.

Někde jsem už prezentoval, že Sch. ve vztahu k vodě rozlišuje látky pouze na dvě skupiny podle jejich chování - kyslík je jedna a ta druhá jsou všechny ostatní látky, kterým říká uhlíkové sloučeniny. A mám dojem, že i tehdy, když snad ani uhlík neobsahují.

Abychom tedy s vaničkou nevylili i dítě. Tvůj názor respektuji, ale určitě ho (možná, že jen prozatím) nesdílím. Neber si to osobně, ale já z toho opravdu mám v úmyslu něco vydolovat. Prostě cítím, že tam jsou věci, které za to stojí. I když to nebude lehké - nemám k dispozici všechny jeho texty, nemám je v originálech (ty by mi stejně nebyly moc platné), nemám dost obrázků a fotek zařízení. Ale z toho mála, co zatím chápu, vidím jasně, že to má všechno svůj určitý řád, takže se nejedná jenom o nějakého nerealisticky si vymýšlejícího vizionáře. Tím neříkám, že v tom nemůže mít nějaké chyby, ale jako celek mu to funguje.

"Jsme chudí, vaříme z vody." Tím chci říct, že musíme vycházet z toho, co máme k dispozici. Kromě nás už nikomu jinému nebude záležet na tom, co se nám z toho podaří vytěžit, a případně i nějak využít. Proto to taky dávám sem, kde je na to klid.

Zdravím - poota

[1220]

Je to dopravdy jinak. Pokud postupně provádíme nabíjení tohoto v tomto případě článku, nabíjení- vybíjení podle všech těch zdánlivě složitých návodů, výsledkem je energie sama v sobě uzavřená v podobě kroužku nad nádobou, která spirálovitě i do nádoby zasahuje. Nabitá buňka je zároveň rezonátorem dutinovým, a co tam hraje všechno jěště za důležité vlivy, můžeme se jenom domnívat. Voda tam neubývá. Voda je jenom přenašečem energie, aby si energie sedla, kam chceme.
Podobně voda neubývá ve spirálových spořičích což je totéž ve slabší formě, podpořené elektrodami jako anténami.
Když jsem dělal ty spagirické pokusy jedním z důsledků byla zvětšená citlivost na záležitosti kolem vody. Každá obyčejná louže je obrovsky zajímavý systém, nad kterým se něco děje. Jsou tam barevné mnohanásobné jedinečné pohyblivé útvary které se opět podobají spirálám. Jejich četnost záleží na tom zdali je blízko tráva, nebo strom, nebo asfalt, nebo beton. V posledních dvou případech tam nebylo vidět skoro nic.
Další věcí která nemusí už s vodou souviset je to, že i rostliny mají auru, která je shodně rozvrstvena barevně jako duha.
Potom když by se člověk pokusil rozkládat destilku pomocí platinových elektrod, tak platinovými elektrodami se to téměř nedaří, dtto tzv vodíková elektroda na skle.
Psychologie přítomného okamžiku nás učí, že to co nám činí pocit tady a teď, je naše vědomí, jako nikoli individální věc , ale kontextová s tím co můžeme a musíme. Bude to asi tak zařízeno, že přicházíš do prázdna z předchozího okamžiku, tvoříš vše kolem sebe, a pak jakoby odcházíš opět do prázdna, ale to už vzápětí zpětná oscilace a děj samo sebou karmicky zabarvený tímto okamžikem jakoby pokračuje v oscilacích následujících. Voda zde vypadá jako nosič formy životů v této kosmické oblasti.
Tak a už se těším na proti názory a názory rozvíjející.
Taky se mi jeví jako důležité probrat s tímto živlové změny. Voda nemůže jako významý nositel života býti trvale pouze jakousi sloučeninou H a O


K.

[Slavek Krepelka]

.. vždyt' je to kravina co ten chlap napsal v této stati. Jak dává smysl? Je to holý nesmysl. ..

Nazdar Petře,

Já s Tebou naprosto souhlasím s tvým komentářem, že Schauberger si vyžaduje hodně respektu a že se od něj lze velice moc naučit. Jak vidno v mé citaci, napsal jsem "v této stati". Na straně druhé si nemyslím, že je příliš moudré vylít dvě, či kolik století ortodoxní chemie a fyziky, aniž bychom z nich předem vyndali jesle. Ve všem jsou chyby a neúplnosti, ale jestli něco lze připsat ortodoxní chemii a fyzice, je to veliká důkladnost a tady mluvíme o naprosto základních experimentálních zjištěních. Mohou být neúplná, ale pokud její základní empirická fakta stojí proti Viktorově představám, půjdu s těmi fakty. Proti Schaubergrově názoru na chemii stojí strašná spousta empirických faktů.

Se Shaubergrovými vývody, co se týče "chemie vody" a její příčinnosti, jsem totálně na štíru. Jistě jsi četl Karlův komentář k JCell a spořičům. Já s ním nemohu než naprosto a totálně souhlasit, protože tam mluví o faktuální empirické zkušenosti, a ta stojí proti Schaubergerově vizualizaci a chápání procesu, stejně jako ta ortodoxní chemie, která je také velice faktuální a empirická. Je to to samé obráceně. Pokud má Schauberger faktuální důkazy, jakože má, stojící proti ortodoxním mentálním extrapolacím nazývaným teoriemi, musím zase koukat na ta Schaubergerova empirická zjištění, a s ortodoxních teorií si tak akorát udělám útržkovou literaturu, když dojde toaletní papír. Ono to jde oběma směry.

Ozval jsem se poněkud výrazně a doufám, že mi bude odpuštěno, ale nerad bych viděl, kdyby at' už Tvé, či kohokoliv nadšení převládlo nad zdravým rozumem. Nemyslel jsem to osobně a nic také osobně neberu, pokud to není osobně adresované. Ocenuji každý Tvůj příspěvek, i když s ním nemusím souhlasit, protože máš mozek i srdce v daleko lepším pořádku než většina.
Ale i to byl důvod, proč jsem zahalekal prrr trochu nahlas. Pokud do louže chceš mocí mermo, ok, ale byl bych lotr, kdybych tě nedrap za rameno, než do ní vkročíš a neujístil se, že to je skutečně to, co chceš udělat.

Takže s laskavým pozdravem, Slavek.

[Slavek Krepelka]

Voda nemůže jako významý nositel života býti trvale pouze jakousi sloučeninou H a O K.

Nazdar Karle,

A proč ne? Nemyslím si, že ze mne bude jinný chlap jenom pro to, jestli jsem nahozen v kvádru, nebo teplákách, nebo mám v ruce kufr, či nákupní tašku, nebo mám na zádech bat'oh. Mně spíš připadá, že ta voda má svůj půvab ve schopnosti v sobě nosit cokoliv, což ji samozřejmě činní unikátní, ale ne nezbytně něčím jinným, než sloučeninou. Vidím v tom spíše otázku přístupu, co v ní hledáme a z jakého hlediska na ni koukáme, pokud nejsme schopni ji vidět ve všech jejích aspektech najednou.

Vidím to s ní trochu tak, že někdo je schopný se chovat jenom jako hejsek, někdo jako lotr, někdo jako svatý, někdo je chytrý, někdo optimistický někdo omezený a někdo netečný, ale jsme všichni lidi. No a ta voda je jak vynikající herec, který dokáže být momentálně jakýmkoliv charakterem, i když ne napořád a ne úplně, ale je zase "jenom" člověkem.

Ahoj, Slavek.

[1220]

Nedávná cena České hlavy za fyzikální chemii.
Co to je? Je to poznání, že vazba některých vodíků ke kyslíku je úplně jiná než se předpokládalo.
V čem je jiná ? V tom, že může být velmi vzdálenou od kyslíku až stovky průměrů a přesto existuje.
Přišel na to chlapík , který neměl laborku, ale 3 počítače se simulacemi uhlovodíkových sloučenin.
Že to nebyl blázen je jisté , protože to vědecká veřejnost přijala, což se v případě rozporů neděje.
Seděl asi 10 let chudák u počítačů a namáhal si hlavu.
Proč to píšu, jednak proto, že je to těžké přijmout, ale nejde to nepřijmout.
Ale a to hlavně, je to první vlaštovka, bude toho asi o moooooc víc časem.
Až moc často mně napadá, že atomistika je takový celkem dočasný a náhražkový model, a tak jsem tuto zprávu přijal jako docela zásadní
předzvěst budoucího.
Schaubergerova terminologie může mnohdy ba i zavádět, ale nebylo by dobré se nechat odradit jenom proto, že v něčem koliduje s ofic. poznatky.
Rozhodně tato polemika neměla by vážit nositele zároveň s názorem. To nikam nevede.
Celostní Viktorovy názory, aspoň zatím tuším mohou být potvrzeny velice rychle. To že jsme poněkud vykolejeni pro jejich nesrozumitelnost to je v pořádku. Učíme se vlastně jeho řeč, nazírání a chápání, když se budeme snažit, může se to pospojovat v jednom bodě.
zdraví
K.

[1220]

to je myšleno jako, že se bude pohybovat svými základy napřed dole a pak nahoře a posléze tvořit úplně jiný prvek -sloučeninu svými základy.
takhle rekombinuje všechno, ale není to ofic. názor.
Nevstoupíš do jedné vody 2x se říká.
je tam voda ale za chvilku je tam zase voda ale už jiná voda......
K.

[Slavek Krepelka]

No vidíš Karle, a tady jsme u toho, co jsem naznačoval o tenkosti hranice mezi sloučeninami a směsemi. Valenční spojení, jejich délka a pevnost a energie musí nutně záviset na stavu atomů. O termálním vztahu není pochyby, ale není to ten jedinný. Zde se mi připomíná jednak Andrew Fletcher s vodním sloupcem v plastikové hadičce vytaženým pod vakuem do 33 m než se přerve a také Wilburg Smith, který budoval jakási udělátka na měření změn v tažné pevnosti materiálů reagujících na změny ve struktuře zemského gravitačního pole. Dělal to profesionálně pro Kanadskou vládu, která ho pár let živila jako experta a výzkumníka na UFA.

Když do toho člověk zamotá funkce katalyzátorů, které se v mnohých případech vymykají teoretické chemii a hlavně fyzice, je nasnadě, že nejen voda má proměnlivé vlastnosti, které mají vliv na její strukturu, ale že totéž se děje i se všemi ostatními elementy i sloučeninami. Je to vše daleko složitější než vsechny teorie, které jsou pouze souhrnem všeobecností které skoro vždy pracují. Další si člověk může uvědomit, že i seskupování a přeskupování magnetických domén mění nejen geometrickou strukturu materiálu, ale i vztahy mezi jejími valenčními vazbami a jejich individuálními vlastnostmi, stejně jako jejich lokálně a všeobecně skupinových vlastností. V podstatě tygr v kleci se chová úpně jinak než tygr v džungli, ale pořád je to tygr. Taky se chová jinak, když vedle něj vystřelí kanon než když ucítí samici. Vše má vliv na vše.

Takže stále souhlas s tebou, avšak stále nesouhlas se Schaubergrovým vysvětlením některých věcí.

Ahoj, Slavek.

[poota]

..Ozval jsem se poněkud výrazně a doufám, že mi bude odpuštěno, ale nerad bych viděl, kdyby at' už Tvé, či kohokoliv nadšení převládlo nad zdravým rozumem. ..

Neboj, rozhodně to neberu jako dialog osobností, anóbž jako dialog názorů.
Na nějaké "nadšení" jsem už přece jen trochu příliš omšelý, dokonce i na severní straně mechem pokrytý. A navíc se ztotožňuji s rčením, že "planoucí zrak je neklamným příznakem zpitomění".

Nic proti poznatkům vědy nemám - jsou podloženy a docela konzistentní. V tom je taky jistá potíž, on do toho "fungujícího" systému nikdo raději nechce moc šťourat, aby se to nezačalo "sypat". Leda by to vypadalo na nějaký objev "na Nobelovku" - za tu cenu by to i rozšťoural, ale jinak raději ne.
Takže kdyby mi tu pramenitou vodu ofic věda dokázala vysvětlit líp než Viktor - proč ne?

Jenomže u mě zatím na body silně prohrává, takže si budu lámat hlavu s tím, jak to ten Viktor vlastně myslel, a to až do té doby, než na to přijdu. Třeba taky ještě dřív umřu, ale to je prý omluvenka, která platí vždycky.

Jo, a taky nemusím přijít úplně na všechno - přednostně se chci soustředit na věci, které by se daly i nějak prakticky využít. Takže můžu oželet třeba to, jak přesně co probíhá ve stratosféře a nebo kilometr pod zemí, protože nepředpokládám, že tam bych tomu mohl být osobně přítomen. Ale zemský povrch a plus mínus pár metrů, tak tam mám zájem přímo enormní, protože tam se vyskytuji poměrně často. A když něco ukápne i bokem, proč si taky nezobnout nějakou tu zajímavou informaci. Jako třeba tuhle - trklo mě, kde vlastně vzniknul Viktorův nápad, jak řešit Repulsin. Ale i k tomu se dostaneme, jenom to nechci míchat všechno dohromady.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Jo, a taky nemusím přijít úplně na všechno - přednostně se chci soustředit na věci, které by se daly i nějak prakticky využít. Takže můžu oželet třeba to, jak přesně co probíhá ve stratosféře a nebo kilometr pod zemí, protože nepředpokládám, že tam bych tomu mohl být osobně přítomen. Ale zemský povrch a plus mínus pár metrů, tak tam mám zájem přímo enormní, protože tam se vyskytuji poměrně často. A když něco ukápne i bokem, proč si taky nezobnout nějakou tu zajímavou informaci. Jako třeba tuhle - trklo mě, kde vlastně vzniknul Viktorův nápad, jak řešit Repulsin. Ale i k tomu se dostaneme, jenom to nechci míchat všechno dohromady.

Zdravím - poota

Výborně, ahoj, Slavek.