Zbraň pro sebeobranu

Moderátor: aNONym

Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Zbraň pro sebeobranu

Příspěvek od poota »

Přejdu k dvouhlavňovým derringerům, jejichž dvourannost je dvousečná.
Na jednu stranu je možnost druhé rány výhodou, protože je to určitá záloha pro případ, že první rána selže, a taky může být druhá rána docela vítaná, pokud je lotrů povícero, tedy ideálně dva. Možnost selhání je u perkusních zápalek docela reálná a pohybuje se prakticky v jednotkách procent, což znamená, že na sto výstřelů vyjde několik selhání. Řešení tohoto problému budu ještě pochopitelně probírat u příležitosti konstrukce lotrobijky.
Nevýhody dvourannosti se projeví hlavně u soudu při tahanicích kolem dvou zásahů lotra a pořadí jednotlivých výstřelů, a v případě jediného zásahu vysvětlováním, proč jsme nepoužili k odvrácení útoku varovného výstřelu. Varovný výstřel už jsem probíral výše, takže tady jenom ještě dodám, že po varovném výstřelu "do vzduchu", který lotra od jeho úmyslu neodvrátí, se může docela snadno stát, že druhý výstřel selže a ze střelné zbraně se tak rázem stane předmět, vhodný pouze k hodu či úderu.
Zatím nevyřešeným problémem dvouranných zbraní je to, že zpětný ráz první rány posouvá střelu v druhé hlavni, takže pod ní vzniká "mrtvý prostor". Tento problém je výraznější pro větší výkony a těžší projektily. Důsledkem je "slabší" druhá rána.
Za nevýhodu spíše konstrukčního rázu považuji to, že z důvodu váhy jsou u dvouhlavňovek použité "dostatečné" ráže jenom výjimečně.

Takže derringer GG - tedy od firmy Great Gun.
DerringerGG.jpg
http://www.greatgun.eu/index.php?/vyrob ... inger-45-1
Proč ano - jedná se o moderní variaci na pistoli Portero, která byla kapesní verzí pistole El tigre - na zbraň je doživotní záruka, je možné si zvolit i jinou než základní ráži a také délku hlavní a povrchovou úpravu - osobně bych preferoval model v ráži .54" s co nejkratšími hlavněmi a v provedení "Dimini", nabíjený broky. Zbraň se dá použít pro střílení do terče i na vzdálenost větší, než "obrannou".
Místo "proč ne" dám raději osobní hodnocení z hlediska sebeobrany.
I před druhou ránou je nutné znovu natáhnout kohout a navíc ještě přesunout úderník, což snižuje pohotovost druhé rány. Docela zajímavou možností, která řeší většinu rizik, je nastavení úderníku do "mezipolohy", ve které dochází k odpálení obou hlavní najednou.
Jedná se sice o kvalitní zraň, ale bohužel tomu odpovídá i cena. Relativní neskladnost také nejspíš nebude svádět ke každodennímu pravidelnému nošení.

Dalším je derringer CORY.
DerringerCORY.jpg
http://www.progun.cz/product.php?id_product=50065
Je to moderní výroba původního derringeru Twister, zajímavého otočným svazkem dvou hlavní, takže správně by se měl definovat jako dvouhlavňová pepřenka.
Proč ano - je zcela výjimečně skladný, takže se nosí docela příjemně a má skryté zápalky.
Hodnocení - použitá ráže .36" s hladkým vývrtem je vhodná spíš k zastřelení než k zastavení lotra, určitým řešením by mohlo být nabíjení dvěma až třemi podrážovými koulemi nebo hrubými broky. Pro druhou ránu je nutné natáhnout znovu kohout a navíc ještě odjistit hlavňový svazek a přetočit ho spodní hlavní nahoru, takže druhá rána je nepříliš pohotová a také není možné vystřelit z obou hlavní najednou.

Takže tím jsme probrali asi tak všechno, co je běžně dostupné a jak vám asi neušlo, nad ničím z toho jsem se nerozplýval nadšením.
Možná se někomu zdá, že jaksi žehrám na výrobce, kteří mi nejsou schopni vyhovět, ale jádro pudla je někde úplně jinde.
Skutečně dobrá sebeobranná zbraň je vhodná jenom pro sebeobranu!
To ovšem znamená, že se má nabít a potom už být stále v pohodlném dosahu, aby z ní bylo možné na co nejkratší vzdálenost co nejrychleji, a to i ve stresu, vystřelit - a bez nějakého míření lotra zasáhnout tak, aby okamžitě přestal být "funkční", ale současně přežil s co nejmenším trvalým poškozením.
Výrobci ale potřebují zbraně hlavně prodávat a potíž je v tom, že když už si někdo zbraň koupí, tak ji chce taky používat, což podle zákona může kromě sebeobrany dělat pouze na střelnici. A tam je zvykem střílet většinou do terče a za lepšího střelce je považován ten, kdo se lépe trefuje. V tomhle "zápolení" existuje i kategorie "derringer", což vede výrobce k výrobě derringerů, které dokážou střílet poměrně přesně i na větší vzdálenost.
Tím se ovšem silně vzdalují původnímu a i novému určení derringerů. Pokud by se střílela disciplína "obranný derringer", tak by se mělo střílelo nejspíš ze dvou metrů na terč (popper) velikosti pytle brambor, který se snad minout vůbec nedá. Tím je jasné, že střelba na přesnost by to určitě nebyla! Takže zbývá jenom střelba "na rychlost", tedy kdo dřív. Ve westernovém střílení se používá dvou sklopných popperů, které stojí vedle sebe a šikmo, takže se sklápějí "přes sebe" - ze souboje vychází jako vítěz ten, jehož popper je vespod.

Zdravím - poota
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Zbraň pro sebeobranu

Příspěvek od poota »

Spíš jenom pro inspiraci a také jako důkaz, že už v dávné minulosti existovaly zbraně, kterým bylo pro sebeobranu jen velice málo co vytknout, uvedu ještě dvě velice zajímavé pistole typu "underhammer", tedy se "spodním kladivem". Přestože nápad na zbraň se zátravkou směřující dolů pochází z Evropy, k dokonalosti tento systém přivedla až Amerika v perkusní verzi zapalování a jejich terčové pušky jsou přímo vzorovým příkladem maximálně jednoduché a přísně účelové robustní konstrukce s neopakovatelnou elegancí.
Cooper.jpg
Kapesní pistole Cooper (New York mezi 1844 a 1850), ráže .62" (20 ga), spodní kohout je tvořený listovou pružinou, která se pro umístění roznětky odsouvá stranou, prp. neodpružená pouze dvoučinná (DAO)spoušť, která je v základní poloze přidržovaná kohoutem, kterému zároveň brání dosednout na roznětku. Bezpečná a současně pohotová zbraň. Pro hráče karet se vyráběla pistole stejného systému, ale s běžněji tvarovanou "otevřenou" spouští.
Z mého pohledu je to konstrukce skutečně pozoruhodná, na které je možné zlepšit už jenom máloco. Naprosto geniálně je vyřešený současně jak "odskok", tak i dvojčinné spouštění. Ráže je naprosto vyhovující, takže jediné zlepšení, které jsem schopen navrhnout, je použití dvou pistonů vedle sebe, aby kohout odpaloval dvě zápalky současně, což má dvě výhody. První je intenzivnější zápal, který nastartuje i rychlejší spalování navážky, čímž umožní spálení většího množství prachu dřív, než střela opustí hlaveň - při tak krátké hlavni je to zvlášť významné zlepšení. Druhou výhodou je podstatné zvýšení spolehlivosti - při selhání jedné zápalky stačí k odpálení ta druhá.
African Dual Cap Ignition2.JPG
Na fotce je dvojité zapalování, použité R.J.Rennerem pro jeho "underhammer" pušku Faeton v africké ráži .82" = 8 gague.
Correvonpistol1854.JPG
Švýcarská kapesní pistole Correvon z roku 1854, spodní kohout s "dvojčinnou" spouští a bezpečnou základní polohou kohoutu. Má drážkovanou hlaveň, do které se po jejím odšroubování vkládá střela zezadu a pak se hlaveň našroubuje zpátky na komoru s navážkou. Opět zajímavé řešení "dvoučinné" spouště kombinované s "odskokem".
U pistolí se spodním kohoutem je konstrukční omezení, které neumožňuje pistoli výrazně zkrátit - piston musí být dost přesně proti kohoutu, což znamená při "šroubovací" hlavni piston na komoře. I při hlavni napevno uzavřené dnovým šroubem vychází spoušť dost vzadu, takže je nutné protažení rukojeti výrazně dozadu.

Pro přátele více ran a jediné hlavně mám u předovek kdysi používaný systém, nazývaný "tercerolla". Původně se jednalo o to, že do hlavně se nabíjela opakovaně navážka prachu a na ni koule, do která byla vyvrtána "zátravka", přičemž poslední koule byla plná. Skutečná zátravka byla proti navážce nejbližší k ústí. Při jejím odpálení vylétla koule vpřed a zároveň "zátravkou" ve spodní kouli se zapálila navážka pod ní, což se opakovalo až do úplného vyprázdnění hlavně. Vzhledem k nedokonalému "těsnění" mezi hlavní a kulí docházelo poměrně často k tomu, že došlo k téměř současnému odpálení všech navážek, což hlaveň pochopitelně nevydržela. Takže tento systém se neosvědčil a byl inovován tak, že mezi koule a navážku se dávala ucpávka, koule byly plné a bez děr, a každá navážka měla svoji zátravku s pánvičkou a ocílkou, proti které se přesouval kohout s pazourkem. Tento systém byl sice spolehlivější, ale zase moc komplikovaný, takže se také nijak nerozšířil.
U perkusní pistole se spodním kohoutem by se obdobné použití dvou ran (možná) dalo realizovat nejspíš použitím dvou kohoutů, ovládaných jednou spouští - je nutné odpalovat napřed přední navážku.
Osobně toto řešení považuji za zbytečné a navíc zbytečně komplikované, takže se jím blíže nezabývám, ale někdo může být jiného názoru a třeba se tím inspirovat.

Zdravím -poota
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Zbraň pro sebeobranu

Příspěvek od poota »

Základem střelné zbraně je hlaveň, která je vzadu uzavřená nejběžněji dnovým šroubem. Část před ním je komora, ve které je umístěna navážka, to znamená určité množství střelného prachu zepředu utěsněného plstěnou ucpávkou. Na ni se umisťuje určité množství broků a na ně další ucpávka.
Jsou i jiné způsoby nabíjení a někde se o nich třeba i zmíním, ale tady je zcela záměrně pomíjím.
Do prachové navážky ústí z nějakého směru malý otvor o průměru 1,5 až 2 mm, kterému se dnes říká zátravka, i když původně to byl fajrloch. Tímto otvorem proniká k navážce plamen ze zápalky nebo roznětky. Zátravka je tím lepší, čím je rovnější a kratší, navíc by měla zapalovat navážku co nejblíže jejímu středu. To splňují moderní systémy "in line", kdy zátravka pokračuje z osy komory přímo dozadu, ovšem záleží na tom, jak se podaří vyřešit přístup pro výměnu zápalek.
Pro perkusní zápalky, které mají tvar malého kalíšku s třaskavou složí na dně, musí být na konci zátravky zašroubovaný piston neboli komínek, jehož středem zátravka pokračuje a zápalka je nasazena na jeho konec. Při úderu plochy kohoutu na dno zápalky funguje okraj pistonu jako kovadlinka, třaskavá slož se vznítí a prošlehne do komory. Zápalka se při tom často roztrhne a mohou z ní odletovat drobné úlomky, takže se kolem zápalky používá ochranný límec buď přímo na kohoutu a nebo kolem pistonu. Další nevýhodou zápalek je jejich spadávání z pistonu nebo jejich posunutí a slož nedostatečně utěsněná proti pronikání vlhkosti.
Menší spolehlivost zápalek, která je závislá jak na výrobci, tak i na konkrétní zbrani, vede ke stále větší oblibě brokových roznětek, které vypadají jako malé válcové "patronky" s okrajem. Obsahují jak slož, tak i kovadlinku, která je proti středu dna, na které bije zakulaceným čelem úderník (naprostá přesnost terminologie tady není nutná a zbytečně by to jenom komplikovala).
K výstřelu dochází tak, že úderný prvek, což je kohout nebo kladívko, udeří na roznětku nebo zápalku. Před výstřelem je ovšem nutné zbraň přepravovat nebo skladovat naprosto bezpečně, což znamená, že k úderu nesmí dojít náhodně, třeba při pádu zbraně.
U zbraní tzv. jednočinných, u kterých se ručně natahuje kohout, je to řešeno bezpečnostním ozubem, kterému se dříve říkalo první rast. Do něj zapadne výběžek spouště tak, že se spoušť nedá stisknout. Před výstřelem se kohout natáhne na druhý rast neboli bicí ozub, kde ho přidržuje výběžek spouště až do stisknutí spouště.
U dvojčinného systému typického pro revolvery dochází k natažení i vypuštění kohoutu pouze stiskem spouště a při jejím uvolnění se musí úderník vzdálit od roznětky, což je řešeno různými způsoby a říká se tomu odskok. U některých revolverů je odskok řešený jinak, většinou tzv. přenosovou pákou.
Rám zbraně je jakési její tělo, které umožňuje zbraň držet, spojuje rukojeť s hlavní a také obsahuje všechny části bicího a spoušťového mechanizmu. Rámy z jediného kusu jsou poměrně vzácné a většinou jsou odlévané z Herculoye, kterému se také říká žlutá ocel a je to slitina mědi se 4% zinku a 4% křemíku. Dalším systémem je rám frézovaný a s jedné strany krytý boční deskou. Skládat se dá rám i jinak a použít třeba jeho hlavu, která drží hlaveň, obě boční desky a rám rukojeti, krytý s obou stran střenkami.
Spoušť je pohotovější nekrytá lučíkem, ovšem i tak je vhodné, aby se při plném stisku opřela o výstupek rámu - zpevní se tím úchop při výstřelu. K vlastnímu vypuštění kohoutu není spoušť úplně nezbytná a lze ji případně i vynechat.
O kohoutu mluvíme tehdy, jestliže má pro ruční napínání vnější hmatník. Jestliže je zcela skrytý, je správnější mluvit o kladívku. Úderník na nich může být pevný nebo pohyblivý, případně může být i mimo ně jako součást rámu.
Pružiny se používají listové nebo vinuté a mohou být jak tlačné, tak i tažné. Všechny mají svoje výhody i nevýhody.
Takže jsme lehce "prolétli" pistolí :D

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Lotrobijka neboli luparina

Příspěvek od poota »

Jak v nadpisu naznačuji, tak lotrobijka by měla být menší sestřičkou lupary
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lupara

Zatím jsem lotrobijku virtuálně zkonstruoval ve dvou variantách. Ta jednodušší se dá vyrobit bez použití soustružení a má tak radikálně zjednodušený bicí mechanizmus, že ani nemá spoušť. K výstřelu dochází prostým natažením a vypuštěním kohoutu - tento způsob lze celkem snadno nacvičit a o tom, že je použitelný, svědčí i to, že na tento způsob střelby si upravilo své jednočinné revolvery několik proslulých pistolníků amerického Západu.

Napřed tedy ta jednodušší varianta.
Na hlaveň je použita, jak jinak, vodovodní trubka s vnějším závitem na konci. Na trhu jsou běžně dostupné v různých délkách se závity na obou koncích, takže pokud je delší, než 16 cm, tak je to materiál na dvě hlavně. Síla stěny je dostatečná, ovšem nesmí mít žádné praskliny a poškození. Běžně dostupný průměr je 1/2", což by teoreticky měl být vnitřní průměr 12,7 mm, ale prakticky je vnitřní průměr zhruba 16 mm - proč to tak je, to nevím, ale našemu účelu to celkem vyhovuje.
Další, ale méně se na trhu vyskytující průměr je 5/8", ten by vyhověl taky. Další průměr 3/4" je na trhu také běžně, ale to už se dostáváme na ráži téměř 22 mm, což už je jen pro silné nátury a pevné zápěstí.
http://www.tzb-info.cz/tabulky-a-vypoct ... -a-bezesve
Jako dnový šroub se dá použít tzv. víčko, které se dá také snadno koupit. Víčko a závit na trubce je vhodné přizpůsobit tak, aby po utažení nebyl závit vidět. Za optimální délku hlavně považuji 85 mm, ale podle vlastního uvážení je možné ji zkrátit a nebo prodloužit - hlavním kritériem pro to bude předpokládaný způsob nošení. Vnější povrch stačí přeleštit a nechat válcový, ústí doporučuji nálevkovitě rozšířit pro dosažení dostatečného rozptylu na krátkou vzdálenost. Větší otvor sice budí i větší respekt, což je v ale tomto případu zanedbatelné, protože lotr by rozhodně neměl mít dost času na nějaké prohlížení.
Hlava rámu - polotovarem by měl být kus oceli asi tak 45 x 30 mm v tloušťce 10 mm. V tom se udělá obdélníkový výřez, kterým se připasuje k víčku tak, aby jeho horní a přední okraj lícovaly s víčkem. Za víčkem by mělo zůstat necelých 15 mm materiálu, pod víčkem asi 20 mm. Spasování víčka s hlavou je potřeba udělat pečlivě, aby spára byla co nejmenší. Zhruba středem víčka se vyvrtá průchozí otvor o průměru 5 mm i skrz materiál hlavy a vyřízne se do něj závit M6 pro fixační šroub. Ten může mít hlavu jakoukoli, ale pro zapuštěnou nebo čočkovou je potřeba udělat ve víčku odpovídající zahloubení. V ose tohoto šroubu je průchozí otvor o průměru 1,5 mm - zátravka, a konec šroubu tvoří dno roznětkové komůrky. Ta má průměr 6 mm a hloubku také 6 mm a vznikne odvrtáním závitu M6 na potřebnou hloubku. Po očištění styčných ploch, dotažení šroubu, navlhčení a posypání boraxem se zahřejí obě části do růžového žáru a do spáry se nechá "vcucnout" mosaz, čímž se docílí dokonalého spojení spájením natvrdo.
Dneska jsme toho už udělali dost.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Lotrobijka neboli luparina

Příspěvek od poota »

Zadní hranu hlavy rámu je potřeba opracovat tak, aby broková roznětka W209 dosedla svým přečnívajícím okrajem na ni a zároveň i svým čelem na zátravku, tedy bez zbytečného škodlivého prostoru. Pod zátravkovým šroubem je napříč průchozí otvor se závitem a obdobný otvor je i ve spodním rohu pod víčkem, oba tak, aby se vešly i hlavy použitých šroubů, které budou držet boční desky. Mezi víčkem a spodním šroubem je přední hrana obloukovitě probraná pro opření ukazováku. Za spodním šroubem je probrání pro usazení předního konce rámu rukojeti. Kousek pod roznětkovou komůrkou začíná obloukovité vybrání pro průchod přední části kohoutu. To závisí na umístění čepu kohoutu, který by měl pro pevný úderník být zhruba svisle pod zadní hranou roznětkové komůrky.
Kohout - pro vnější tvarování hmatníku se inspiruji osvědčeným tvarem kohoutu Coltu SAA, z kterého přejímám i lehce upravený tvar zvoncovité rukojeti - je nutný pro správné dosednutí rukojeti po vypuštění kohoutu.
ColtSAA.jpg
Kohout lupariny je ovšem kratší, protože úderník je proti středu hlavně, takže i hmatník vyjde podstatně níž. Proti vzoru je ovšem protažený nahoru nad úderník "nos" s výstupkem, který bude přidržovat odskokový bloček. Vnitřní část kohoutu může být kruhová, přičemž proti hmatníku je v ní průřez s příčným čepem. Za ten je zaklesnuté kulaté táhlo s navlečenou vinutou bicí pružinou. Horní konec pružiny se opírá o dva příčné šrouby a dolní o podložku, pod kterou se na závitech šroubuje stavěcí a pojistná matice pro nastavení síly úderu kohoutu.
Boční desky jsou v síle 2 až 3 mm, vyřezané podle obrysu víčka a hlavy rámu, v zadní části obloukem navazují na linii rámu rukojeti a ve spodní části končí rovnou linkou pro snazší výrobu střenek.
Rám rukojeti - vzhledem k ostrým soudním rohům a ohýbání zastudena je složený ze dvou pásků širokých 10 mm a silných 2 mm, které jsou po naohýbání snýtovány. Zadní konec je tvořen přehnutím, které vytváří oko s průchozím závitem pro zadní šrouby upevňující boční desky. Přední konec rámu rukojeti je upevněn šroubem do již zmíněného vybrání na spodku hlavy rámu.
Střenky jsou z plátků tvrdého dřeva a kopírují vnější obrys rámu rukojeti s tím, že nahoře překrývají obloukem boční desky i se čtyřmi hlavami šroubů - viditelné tak zůstávají jenom přední šrouby zašroubované do hlavy rámu. Střenky jsou upevněné každá svým šroubem do vložené kovové kostky a v posunu jim brání to, že asi o jeden až dva milimetry vyčnívají do vnitřního prostoru rámu.
Odskok - shora je do hlavy rámu nad roznětkovou komůrkou vrtaný slepý otvor o průměru 7 mm a jeho zadní stěna směrem ke kohoutu je v celé výšce proříznutá v šířce asi 3 mm. Do něj se shora zasouvá tlačítko, v jehož dutině je tlačná vinutá pružina, která se ho snaží zdvihat. Tlačítko má směrem dozadu ploché křidélko, procházející průřezem a za ním případně i rozšířené. Vhodným polotovarem pro tlačítko je obyčejný klíč, pokud možno tzv. němý. Křidélko má vzadu dole výstupek, za který jej ve stisknuté poloze přidržuje výstupek nosu kohoutu, kterému tím zároveň brání dosednout úderníkem na roznětku. Při natažení kohoutu se dostává křidélko nad kohout, takže mu nebrání v úderu na roznětku. Horní poloha tlačítka je daná šířkou vybrání v přední stěně tlačítka, kterým prochází příčný kolík.
Jak to tak vypadá, jednodušší luparínu máme tímto hotovou :D a podle popisu by si ji už měl každý být schopen nakreslit. Délka vychází kolem 14ti centimetrů, výška mezi 7mi až 8mi centimetry a tloušťka asi 2,5 cm.
Pokud se uživatel naučí spolehlivě "spouštět" v pravý okamžik vypuštěným kohoutem, pak si troufnu napsat, že splňuje všechny mnou kladené požadavky na zbraň pro sebeobranu.
Takže příště se můžeme podívat na tu složitější variantu, která nepostrádá ani spoušť.

Zdravím - poota
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Lotrobijka neboli luparina

Příspěvek od poota »

Ještě než se dáme to té "luxusnější" varianty, tak bych probral něco málo souvisejícího se střelbou. To znamená, kolik do toho nasypat černého střelného prachu a kolik jakých broků aby to bylo akorát.
Vnitřním průměrem hlavně jsme někde mezi brokovou ráží 20 a 16, což by odpovídalo kulaté kouli o váze přibližně 25 gramů olova. Pro dlouhé hlavně se doporučuje prachová navážka 1/6, což by znamenalo cca 4 gramy. Při tak extrémně krátké hlavni odhaduji, že by se mělo jít ještě asi tak na polovinu, což jsou 2 gramy. S váhou brokové dávky se dá pochopitelně jít jak níž, tak i výš, zcela dle vlastního uvážení. Velikost broků se dá použít nejlépe ta, kterou budeme mít nějak snadno dostupnou za přijatelnou cenu. Není nutné používat broky do vzduchovky, protože jejich cenu zbytečně zvyšuje kalibrování - úplně stačí, když to budou nějaká kulatá závaží a přitom ani ta kulatost není podmínkou. Stejně dobře se dá použít cokoli drobného a těžkého, třeba směs drobných šroubků a matic. Vzhledem k tomu, že tato zbraň bude střílet jenom občas, tak se nemusíme obávat vydření hlavně - ostatně zvětšení jejího vnitřního průměru by na funkci stejně nemělo vliv. Na pytláky bývalo dobrým mysliveckým obyčejem nabíjet svazek prasečích štětin máčených v soli a nebo použít rovnou hrubou sůl.
Střelbu jednotnou střelou sice nedoporučuji, nicméně pro efekt na střelnici je možné si vyrobit voskové slugy. Postup je celkem jednoduchý - dávku broků nasypeme do válcové formy, zalijeme horkým voskem a po vychladnutí vznikne pevný a těžký váleček, který nabíjíme. Jako "formu" můžeme použít odřezek, který zbyl po výrobě hlavně, do něj si stočíme lístek papíru tak aby kousek dole přečníval a přečnívající kousek složíme jako dno. Volným okrajem papíru, který zbyde nahoře, uzavřeme po vychladnutí slug i s druhé strany.
Volba správné navážky - správná navážka je taková, která dokáže shořet celá dřív, než dávka broků opustí hlaveň. U kulových zbraní se správná navážka pozná podle nejpřesnější střelby. V polních podmínkách stačí vystřelit s několika různými navážkami a vybrat z nich tu "nejsympatičtější".
Pro dokonalejší měření by se dal využít princip balistického kyvadla - střílí se do těžkého zavěšeného břemene a podle jeho váhy a výchylky se počítá energie. Energii počítat nemusíme, stačí zvyšovat navážku do té doby, než se začne kyvadlo i při jejím zvyšování vychylovat stále stejně - to signalizuje, že energie už nestoupá. Tím se dá najít maximální využitelná navážka, ovšem nejspíš se stejně vrátíme k té nejsympatičtější.
Zvyšováním váhy střely nebo brokové dávky se zároveň zvyšuje i maximální využitelná navážka. S tím souvisí i tormentace, kdy se dává větší dávka a současně i větší navážka, aby v hlavni vzniknul přiměřeně větší tlak. Pokud hlaveň tento tlak vydrží, je jistota, že bude bezpečná i pro běžný provozní tlak, který je mnohem nižší. Hodně zhruba se dá říct, že pro tormentaci se zvyšuje váha dávky i navážky na dvojnásobek. Přesněji je to stanoveno tak, aby se dosáhlo v hlavni předepsaného tlaku, takže je na to tabulka. I pro soukromě vyrobenou a nebo nějak získanou zbraň bez tormentační značky je vhodné si pro jistotu "tormentační" výstřel udělat i soukromě, pochopitelně se zachováním bezpečnosti - odpal na dálku atd.

Zdravím - poota
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Zbraň pro sebeobranu

Příspěvek od poota »

Něco pro potěchu oka:
023.jpg
024.jpg
Je to sice samo-domo, ale dělané na profesionální úrovni a s licencí :D

Zdravím - poota
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Lotrobijka neboli luparina

Příspěvek od poota »

Tak tedy ta slíbená "lepší" varianta.
Začneme opět hlavní, kterou bude prostá bezešvá trubka, které se běžně vyskytují se stěnou o vyhovující tloušťce 2,6 mm. Vnitřní průměr není vzhledem k nabíjení dávkou broků nijak kritický, takže vyhoví celkem cokoli mezi 14ti až 18ti mm a může to už mít na konci i vnitřní závit, který se zkrátí asi na 10 mm nebo se v téže délce vysoustruží. Dalším krokem je dnový šroub, který bude trochu komplikovanější. Zepředu je 10 mm dlouhý vnější závit odpovídající závitu v hlavni. Pak následuje asi 3 mm silný "límec" o stejném vnějším průměru jako má hlaveň, ovšem s nějak řešenou možností uchycení odpovídajícím klíčem. Mohou se použít dvě protilehlé plochy, klasický šesti nebo dvanáctihran, zářezy na obvodu a nebo otvory v čele - slouží pro složení a případné rozebrání hlavně. Za límcem následuje asi 15 mm dlouhý vnější závit M10. Středem dnového šroubu prochází zátravka o průměru 1,5 až 2 mm, která vzadu končí roznětkovou komůrkou o průměru 6 mm a hloubce také 6 mm. Zepředu je výhodné vysoustružit ve dnovém šroubu ještě zúženou část komory, která může mít kyblíkovitý nebo kónický tvar.
Pro nabíjení se bude hlaveň z hlavy rámu vyšroubovávat i s dnovým šroubem, čímž bude roznětka přístupná pro výměnu a současně se tím umožní použití skrytého kladívka s pevným úderníkem.
Hlava rámu vychází poměrně malá - tloušťka je 12 mm, šířka 15 mm a výška odpovídá vnějšímu průměru hlavně. Ve středu hlavy je průchozí otvor s vnitřním závitem M10. Nad ním a pod ním je po jednom příčném otvoru s průchozím závitem pro přišroubování bočních desek, které kopírují obrys celého rámu rukojeti, takže se tím vytváří jakási pevná "krabička". Nad spouští mohou jedna a nebo obě desky vybíhat dopředu jako případné klipy.
Rám rukojeti je opět složen ze dvou navzájem snýtovaných vrstev páskoviny 2 x 12 mm, přičemž vnější vrstva tvoří obrys rukojeti. Vnitřní vrstva se k ní přimyká s tím, že v určitých vzdálenostech je vytvarována do jakýchsi smyček, v jejichž otvoru je vyříznut průchozí závit M3 pro přišroubování bočních desek. Pod spouští končí rám rukojeti obdobnou smyčkou, pak tvoří obrys ptačího zobáku, obchází a kryje vnitřní kladívko a horním koncem je shora přiložen do vybrání v hlavě rámu a přichycen svislým šroubem.
Střenky jsou prosté dřevěné plátky s rovnou dosedací plochou a zaobleným vnějším povrchem. Kopírují obrys rukojeti a za hlavní končí rovným svislým řezem.
Na příště si nechám "střeva", která se skládají z asi 9ti součástek.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Lotrobijka neboli luparina

Příspěvek od poota »

Začneme zase kohoutem, tedy v tomhle případě se jedná správně o kladívko, protože je celé skryté v rámu a žádný hmatník nikde nevyčnívá. Jeho osa bude asi 20 mm pod osou hlavně a mírně za svislým průmětem zadní stěny roznětky. Proti středu roznětky vyčnívá dopředu pevný úderník a od něj dozadu pokračuje kladívko obloukovitým hřbetem v délce čtvrtkruhu, protože pro správnou funkci je potřeba výrazná setrvačnost pohybu kladívka. Bicí pružina je vinutá tlačná a do zářezu za osou kladívka se opírá prostřednictvím čelního břitu na vnějším vodicím pouzdru. Spodní konec pružiny se opírá přímo o rám rukojeti a nebo o seřizovací matici na tyčce, tvořící vnitřní vedení této pružiny.
Hlava vnějšího pouzdra bicí pružiny má kromě čelního břitu ještě přední výstupek, který obkračuje osu kladívka a opírá se o doraz, který je na kladívku před jeho osou, ale mnohem blíže ose, než je zářez pro břit. Smyslem a účelem je docílit pružného odskoku s následnou pevnou fixací převodovou pákou spouště.
V klidové poloze břit a výstupek drží kladívko v poloze, kdy je úderník asi dva milimetry od roznětky. Při napínání kladívka spouští se prostřednictvím břitu stlačuje bicí pružina a po uvolnění žene úderník obloukem proti roznětce. Když je úderník dva milimetry od roznětky, tak se sice opře výstupek o doraz, ale kladívko setrvačností překývne a odpálí roznětku, čímž se zastaví. Bicí pružina tlačí na kladívko výstupkem, takže vrací kladívko zpátky až do té doby, než se opře břit do zářezu.
Spoušť je kvůli pohotovosti volná, takže bez lučíku. Pod svou osou nese přenosovou páku, která se čelem opírá do zářezu v kladívku nad jeho osou. Při stisku spouště páka naklápí kladívko dozadu tak dlouho, dokud se o přední hranu zářezu ze zářezu její čelo nevypáčí.
Odpružení přenosové páky je řešené současně s odpružením spouště jedinou pružinou. Docíleno je toho tím, že přenosová páka má pod svým "čepem" směrem dolů výstupek, o který se opírá rameno "vlásenkové" pružiny, kterou je pružina z dřevěného kolíčku na prádlo. Její tělo má průměr 7 mm a je uložené v otvoru spouště. Čepem spouště je šroub M3, který prochází středem této pružiny. Pružící rameno je zaklesnuto za přenosovou páku, pevné rameno je zkráceno a asi po dvou milimetrech zahnuté směrem ven, aby se konec dal zasunout do otvoru v boční desce. Pro průchod tohoto kratšího ramene je v otvoru spouště ještě vytvořena odpovídající drážka.
Za svým hmatníkem je spoušť plná a dolní hrana oblouku je tvarovaná tak, aby tvořila doraz uvolněné spouště zachycením za spodní konec rámu rukojeti - je to důležité pro bezpečný odskok.
Takže tím bychom měli obě luparíny z krku - uff :lol:

Některé prvky se dají použít na obou variantách - třeba plné boční desky a nebo dnový šroub, a také některé rozměry se dají libovolně měnit. S nimi se mění nejenom celkové rozměry, ale také celková váha, která je "dvojsečná". Na jednu stranu pro trvalé nošení je výhodnější váha nižší, ale zase na druhou stranu vyšší váha znamená menší zpětný ráz zbraně. Obecně se dá říct, že kolikrát je zbraň těžší, než projektil, tolikrát menší bude energie zpětného rázu než energie střely. Nezdá se to příliš důležité, ale v praxi může jít při nikoli perfektní rukojeti i o to, jestli budeme mít chuť ještě někdy střelbu vůbec zopakovat :D

Časem dodám ještě orientační náčrtky - tedy až je převedu do reprodukovatelné podoby.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Luparina

Příspěvek od poota »

Předpokládám, že si nejspíš nikdo nedal tu práci, že by si podle textu luparinu nakreslil, takže sem dávám ten slíbený náčrtek - kdybych se nějakou náhodou mýlil, tak to bude aspoň pro srovnání :lol:
LuparinaS.jpg
Jedná se zatím jenom o tu jednodušší variantu bez spouště, proti popisu jsou uvažovány boční desky v celé ploše obvodového rámu, přišroubované jsou se stran šrouby M3 se zapuštěnou hlavou do průchozích závitů, z nichž některé jsou ve "smyčkách" vnitřního pásku rámu rukojeti. V jedné či obou bočních deskách by bylo vhodné proříznout otvor pro dodatečné seřizování síly bicí pružiny. Dřevěné střenky se tím zjednoduší na pouhé plátky dřeva, celkem libovolně tvarované a přichycené k deskám libovolně rozmístěnými šrouby. Současně je možné i řešit případné umístění bočního klipu, který může být řešen prostým proužkem tvrdšího plechu.
Tuto jednodušší luparinu je možné řešit i použitím dnové zátky místo dnového víčka, čímž by se dala výroba ještě mírně zjednodušit. Takže po jisté, spíš delší než kratší době, ještě dodám další náčrtek.

Zdravím - poota
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Luparina ještě jinak

Příspěvek od poota »

Tak tedy ta druhá varianta jednodušší lupariny.
LuparinaS2.jpg
Hlaveň je vzadu uzavřena běžnou zátkou ve funkci dnového šroubu. Její čtverhranný výstupek je snížen na asi 3mm a provrtán otvor o průměru 8 mm. Tím prochází spojovací šroub M8, v jehož ose je vyvrtána zátravka a zezadu komůrka pro roznětku. Hlava šroubu může být zapuštěná, čočková a nebo pro imbus a spojovacím šroubem je přitažen dnový šroub k hlavě rámu, kterou prochází. Dnový šroub je možné po sešroubování s hlavou rámu navíc i natvrdo spájet, ale bezpodmínečně nutné to není - ovšem při našroubovávání hlavně je nutné upnout dnový šroub a ne hlavu rámu.
Dnový šroub tvoří vlastně komoru o menším průměru a měl by být zkrácen tak, aby ji správná navážka úplně vyplňovala a nebo přesahovala.
V této variantě je řešen "odskok" plochou destičkou, která je upevněná mezi přesahujícími bočními deskami průchozím čepem ve své přední části. Zdvihaná je krátkou pružinou umístěnou zčásti v jejím těle a zčásti v hlavě rámu, zdvih je omezen šikmým předním čelem destičky.
Zjednodušeno je i spojení táhla bicí pružiny s kohoutem.
Zbytek by měl být jasný z náčrtku, popřípadě i z předešlých textů.

Zdravím - poota
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Luparina

Příspěvek od poota »

Takže ten slíbený náčrtek lupariny se spouští.
Luparina.jpg
Mám sice pocit, že k tomu není co dodat, ale pro jistotu k tomu něco málo napíšu.
Poněkud neobvyklá spoušť pro 4 prsty má několik výhod
- snadněji se mačká, takže může být "tvrdší" s kratším chodem
- nejsou žádné potíže s "prstokladem"
- po vypuštění kladívka dosedne na rukojeť, takže při výstřelu je luparina držena skutečně pevně
Rukojeť s obloukovitým hřbetem umožňuje spolehlivý úchop i při různém sklonu ruky vůči hlavni.
Spolehlivý doraz uvolněné spouště je nutný pro spolehlivou fixaci bicí pružinou "odskočeného" kladívka.
Kladívko musí mít značnou setrvačnost pro spolehlivé odpálení roznětky.
Čep kladívka je trubička s vnitřním závitem M3 pro šrouby s obou stran.
Pružina spouště je navlečena na její ose, její pevné rameno je fixováno do otvoru v boční desce a tlačné rameno se opírá o výstupek přenosové páky, který je pod osou jejího naklápění.

Všechny náčrtky jsou pouze informativní a pro skutečnou realizaci se mohou či spíše musí ještě přizpůsobit podmínkám užití a výroby.

Zdravím - poota
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
martin11
Zasloužilý člen
Příspěvky: 4090
Registrován: čtv 17 led 2008 16:08
Dal: 384 poděkování
Dostal: 243 poděkování

Re: Zbraň pro sebeobranu

Příspěvek od martin11 »

...kdo umí pracovat v oboru mechaniky, tak dovede konstrukci odcenit....krááááásně :good: jednoduché :idea: :pivko: martin 11 :D pístMM


... věřím, že se " TO " povede ......
Uživatelský avatar
A(&F)
Zasloužilý člen
Příspěvky: 4354
Registrován: sob 07 říj 2006 17:14
Bydliště: Severní čechy
Dal: 1362 poděkování
Dostal: 1195 poděkování

Tak trochu jiná munice ...

Příspěvek od A(&F) »



Někdo má z vlastních mindráků těžký dilema, ... já však ne (neb na to mám Ilema :evil: ) ...... (by Anri, reakce na ilemův podpis :) ) ...

... mmch, d-Ilemku, fakt už raději nikdy více nepoužívej cizích slov (když neznáš jejich skutečný význam) ... :P
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Zbraň pro sebeobranu

Příspěvek od poota »

Pěkné a pro "nás" poučné hlavně v tom, že je potřeba co největší část výkonu, který je k dispozici, předat v cíli. Cílem je osoba a nikoli zeď za ní.
Také je to názorná ukázka, jak funguje v cíli zvětšování ráže a průměru střely.
Právě jednou z cest je řízená deformace střely, která začíná u střel dum-dum, které mimochodem byly velice rychle mezinárodními úmluvami zakázané.
To, co je na videu, není pro normální smrtelníky, protože je nutný zbrojní průkaz a po použití čelit u soudu nařčení z pokusu o vraždu a nebo alespoň o nadbytečnou a nepřiměřenou obranu. Nehledě k tomu, že třeba ten nejefektivnější Casul stál před pár lety ve Frankonii 56 kilokorun a jeden náboj byl za 72 Káčat.
Pokud jste dívali pozorně, tak při průletu cílem se střely rozvinovaly zhruba o polovinu svého průměru, takže se dostávaly na průměr srovnatelný s ráží lotrobijky. Pokud někdo stojí o podobnou podívanou, pak ji stačí nabít voskovým slugem, o kterém se v textu také zmiňuji, a použít ho na její jmenovitou palnou vzdálenost, to jest na dva metry. Bude to sice "hezké", ale v praktickém životě pro následné potíže u soudu naprosto nepoužitelné.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Odpovědět

Zpět na „Tertium NON datur“