ESP - Zkušenosti uživatelů

Filosofie přírodních jevů.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

ESP - Zkušenosti uživatelů

Příspěvek od Slavek Krepelka »

Založil jsem toto vlákno čistě na ukládání osobních zkušeností od kohokoliv.
Diskuze prosím zde http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?f=70&t=2819

Došlo k tomu tak, že jsem se po letech důkladně vrátil k uvedené události a maje možnost si na Googlu vyndat satelitní obrázek, což jsem doposavad neudělal, hluboce jsem se zamyslel nad tím, jak moc jsem tuto “záhadu” doposud nedocenil. Tenkrát jsem nevěděl jakým terénem jsem vlastně prošel a podívaje se, co vše tam je, i když možná ne vše, co tam bylo před skoro čtyřiceti lety, ale skaliska a stormy určitě, mělo by mne mrazit v zádech. Nemrazí. Naopak z toh mám prasečí radost a jak se na to podívám, rozlévá se po mě blaho. Kdybych býval tenkrát tušil do čeho se pouštím, nejpíš bych to řešil přespáním v trávě. Osud chtěl jinak a jsem mu za to neskonale vděčen a dodatečně mu již po několikáte posledních pár dnů děkuju.

O co mi však jde nejvíc je v podstatě to, že mi s touto rekapitulací dochází jedna velice zásadní věc, kterou jsem tušil, ale o které jsem se nedokázal nějak ujistit nějakým konkrétním a analyzovateným způsobem, mit to tk říkajíc před očima.

Cíl.


Cíl je tím nejdůležitějším co psychologicky máme. Pokud není cíl, a vlastní zdraví není cíl, není pro co žít a veškeré uzdravování se je přechodné. Jak vlastní zdraví, tak i třeba získání schopnosti ESP je jen prostředkem k tomu, abychom se dobrali nějakého definitivního cíle, i když ten cíl nemusí být nějak zakotvený v čase, nebo v dosažení nějakého definitivního výsledku. Může být i částečný, jako je schod schodiště. Nejspíše jím může být i nový způsob života, který pro nás získá význam a který chceme provozovat, kterého si můžeme spolu se sebou samými vážit, který nám i druhým přináší to, co nám chybí, pocit spokojenosti, užitečnosti, štěstí a lásky k sobě samým stejně jako ke druhým. Jde o naše skálopevné rozhodnutí si vybrat ze všeho co je považováno za boha, za informace a universum a jak tomu chce kdo chce říkat, což zahrnuje i zlo a lži a fantazie to, co jednoho krásného dne udělá z nás is z universa a hlavně této naší matičky Zemičky opět ráj.

Už i ten malinký kousek v nás je veliký pokrok i přes to, jak by nám ten dibec mohl připadat malicherný. Není malicherný. Je stejně důležitý jako každá kapka vody v oceánu. Čím je čistší každá ta kapka, tím je čistší i oceán. Je tedy řeba kapat, ne zkapat.

Použití ESP mi není cizí. Setkal jsem se s tím jevem v životě mnohokrát na vlastní kůži. Časem ještěaj přihodím další. Jeden z nejvýznamnějších zážitků jsem si prodělal během dovolené, kdy jsme si s mým kámošem Michalem sjeli na kanoi Otavu a pak ji hnali dál po Vltavě s cílem Praha. Bylo mi myslím 19, takže rok 1979. Přenesli jsme přehradu na Kamýku, vlezli do tenkrát vynikající čtyřky hospody hned pod přehradou, vyžrali jim kuchyň a vyrazili zase na cestu. Hned pod hrází jsme chytili vlek se třemi studáky, Puckem, Monikou a Barabarou na motorové kajutové lodi a ti nás zatáhli na konec zátoky Musíku na levé straně Slapského jezera (proti proudu). Tam jsme zakempovali, poklábosili a zapakovali na noc.

Barbora musela druhý den dom a Pucek s Monikou že ji zavezou na Slapskou hráz na autobus. Že jsme byli s Michalem vyžraný ze zásob, ale nechtělo se nám tahat kanoi, sklouzl jsem se Puckem a děvčaty na Rabyni, kde jsem v hospodě (byla neděle a krámy zavřený) ponakoupil litránek Bechera, něco hotových řízků a bochník chleba. Pucek s Monikou vyložili Barbaru a na Rabyni mne zas vyzvedli a jedeme zpět.

Jenže po chvilce plavby se ozvala z motoru řacha a bylo po cestování. Rozškubnul se univerální kloub na hřídeli a bylo zaděláno. Odpádlovali jsme kouda za Rabyní ke břehu, Pucek se dal do spravování a že ještě někam doleze zatelefonovat tatíkovi o nový kloub a já se dal do mávání a skákání stopuje kolemjedoucí lodě. Že nebyl moc provoz, po dost dlohé době mně přeci jen nějaký člověk vyzvedl a dovezl mne na 105tý kilometr. Vyhodil mně na špici Masníku (na fotce bod 1) a jezera, anžto už se stmívalo a nemaje na lodi světla musel do přístaviště.

Tak tam v půl desáté večer, jak mi dotyčný sdělil, stojím u voděnky. Hvězdičky už osévaly oblohu a já v triku, kraťasech a polokeckách s plastikovou bílou taškou v ruce zapřemýšlel „Co včul“? No, co včul. Vyrazil jsem po neudržované louce do kopečka nad útesy. Tam jsem ještě našel v šeru starou dřevařskou cestu o které jsem věděl z minulých dovolených, ale ta už se topila v lese a vleza na ni, jediné, co jsem byl schopen vidět byla poněkud klikatá hvězdná dráha světlejší oblohy mezi korunama. Té jsem se chytil a opartně našlapuje a koštuje tvrdost země, což znamenalo cestu, jsem ji s volnou rukou před sebou tápavě sledoval snad 150m. Zde se přede mnou otevřela divoká louka nesekaná, asi tak půl fotbalového hřiště. Hvězdy ji skrápěly svým stříbrným dechem zatímco černí duchové keřů, obklopeni borovou palisádou, na ní hráli kopanec. Že už jsem si nebyl moc jistý svým směrem, vyrazil jsem do prava pod silný tušením, že bych měl narazit na okraj strmého srázu.

Došoural jsem se ke stromoví (někde v bodě 2) a začalo být jasné, že není hluboké, protože se mi objevly jednotlivé kmeny rozeznatelné na světlejším pozadí. Sekl jsem s nákupem do vysoké trávy a po dalších dvou krocích jsem zaklel jak pohan, jak jsem se opřel kolenem o balvan. Ty borovice, jak jsem právě zjistil, rostly spomezi žulových drobečků velikosti ledničky. Proplazil jsem se pár metrů touhle změtí drža se balvanů a kmenů, než se mi kdesi hloboko pod nohama zatřpytily vlnky hnané večerním vánkem. Fajn. Od jezera jsem se tedy tutově nevzdálil a měl jsem pocit, že mám celkem nalajnovaný směr. Vyškrábal jsem se z tama zpět na paseku, sebral nákup a došoural se více méně tam, kudy jsem na mýtinu přišel. Zastavil jsem se a natočil směrem, kudy jsem se hodlal vydat dál.

Hádal jsem, že mám za sebou tak čtvrtinu cesty a do hlavy se mi drala docela rozumná a silná touha si vyšlapat v trávě pelech, nacpat se řízkama, popovídat si Becherem, pokouřit a přespat a na další cestu vyrazit až ráno. Byla báječná, tichá, tajemná a teplá srpnová noc. Měsíc ještě spal, ale na hvězdnou klenbu jsem si mohl skoro šáhnout a měl jsem tam vše, co si jen člověk může do usínání venku přát.

Jenže, Michal od rána nejedl a asi byl taky dost vyjevený a ustaraný, co se stalo. Jak jsem tak zíral do temnot za mýtinou a přemítal co s tím, vytušil jsem v černé hradbě ještě černější flek. Řekl jsem si „Ejhle díra“ a vyrazil. Díra jak jsem vyšátral se skutečně konala. Byla nejspíš vyvrtaná vysokou zvěří krzevá nějaké hloží, i ohnul jsem si tělo a prošátrával se krz. Křáčí nebylo hluboké, možná 3m a jak jsem jím prolezl, narovnal jsem se a vyvaleně zíral do tmy tmoucí. Ani tu bílou tašku, kterou jsem dal před oči, jsem v tom nedokázal nějak registrovat. Jenže celé tělo mi řeklo, že jsem ve vysokém lese. Sice jsem to věděl i jinak, ale ten lesní pocit tam byl. To přeci známe i když jdeme na houby, že jo. Tedy já to znal a znám určitě.

Jaksi mi došlo, že rozumem a smyslama to cestování už dál nevyřeším. No, vlastně jsem to rozumem a smyslama vyřešil, ale to si uvědomí jen málo lidí. Oni jeleni a kanci taky po lesích v noci běhaj, dovedli to indiáni a neviděl jsem důvod, proč bych to neměl dokázat udělat taky. Učinil jsem tedy rozhodnutí. Řekl jsem v duchu tělu, že teď už to je jen na něm a že mně musí dovést do ležení bez mého vědomého přičinění, navigovat a hlavně mne upozornit, kdybych si měl naběhnout do stromu, nebo se přerazit, či dojít nad sráz. Na Ostromečí stával kříž a možná ještě stojí a nebyl bych první kdo schrástl z těch útesů do jezera. Dal jsem tělu snad minutu času zatímco se můj pocit lesa držel. Pak jsem vykročil stylem Praha – Prčice rovnou za nosem do „nevidím“.

Nekoukaje v pravo v levo, vlastně vůbec nikam, ty oči jsem měl už vypnuté tmou a zíral jsem spíš ze setrvačnosti jen před sebe. Soustředil jsem se v duchu a myslí na případné varování těla a na nožičky v případě, že snad bych brknul, či co. Kudy? Nemám tušení. Jak daleko? Nevím. Hrnul jsem se hádám snad kilák a půl, možná dva a pokud jsem byl schopen poznat tak po rovném a na jehličnatý les dost tvrdém. Pak začala zem velice znatelně klesat a donutila mě brzdit. Na téhle štaci jsem učinil dva hlubší kroky, natáhl jsem si při prvním mírně záda v kříži, ale tělo žádné nebezpečí nehásilo a nevěnuje schodkům pozornost jsem mazal dál. Po snad 15 - 20 minut cesty z kopce se ze tmy vynořily kmeny borovic pozlacené září táboráčku a po minutce už jsem stál vedle Michalova ohýnku na břehu Musíku. (bod 3) Bylo 11.03.
Poněkud vyjevenému příteli jsem stručně nastínil k čemu došlo a že jsem došel ze sto pátého kilometru. Jak, to jsem stejně nevěděl a on se na detaily nevyptával. Dali jsme v tichosti gáblík a šli na kutě.

S laskavým pozdravem, Slávek.
Přílohy
Slapy3.JPG


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

ESP demonstrace Komissarov

Příspěvek od Slavek Krepelka »



Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Monfort

Příspěvek od Slavek Krepelka »

To vypadá, že pan Monfort se vykašlal na Francii a vydal se do světa
Tady je další video a Česko ho vítá s otevřenou náručí.
http://www.cestyksobe.cz/henri-monfort- ... va-ad2582/

Ahoj, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Komissarov a "přímé" vnímání

Příspěvek od poota »

Mark se v tom videu zmiňuje v souvislosti s přímým vnímáním skutečnosti o tom, že používá dva rozdílné principy "získávání" informací. Jedním z nich je podle něj jakési blíže neurčené centrum mozku, které dokáže "vidět" okolí jinou cestou, než přes oči. Jako druhý princip zmiňuje získávání informací z Informačního Pole.
Podle mého názoru se v obou případech jedná pouze o jediný, a to ten druhý zmíněný princip, se kterým mám dílčí praktické zkušenosti. Zmiňoval jsem je před časem v jiném vlákně - http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 593#p31593 - v části, která se zmiňuje o vyzvedávání vůní momentálně přímo nedosažitelných. V té době jsem to považoval za pouhou zajímavost a vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo mít i daleko větší význam a využití.
Pokud se nemýlím, tak se nejedná o žádné tajemné centrum v mozku ve stylu třeba dalšího "třetího oka", ale o pouhé nacvičené vyzvedávání informací v hladině Alfa. Nasvědčuje tomu i snadnost, s jakou se tuto metodu jsou schopné naučit právě děti. To je umožněno tím,že právě u dětí je mnohem vyšší podíl doby, kdy během třeba jedné vteřiny je mozek "přepnut" do hladiny Alfa. Tento podíl se s postupujícím věkem snižuje, takže se snižuje i intenzita komunikace s Informačním Polem - v pozdním věku se to projevuje jako stále obtížnější rozpomínání se na jména a nebo běžné výrazy, ztrácení nitě hovoru a zapomínání. Do sedmi let věku mozek tráví v hladině Alfa sice snižující se, ale stále ještě nadpoloviční většinu času, zatímco v pokročilém věku je to jen několik procent.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Komissarov a "přímé" vnímání

Příspěvek od Slavek Krepelka »

poota píše:Mark se v tom videu zmiňuje v souvislosti s přímým vnímáním skutečnosti o tom, že používá dva rozdílné principy "získávání" informací.
Nesouhlasím v zásadě s ničím :laugh: No, ono je to škatulkování jen na potvoru. To, že poukazuje více méně na šišinu se vůbec netluče s tím, že by měla třeba zrovna ta šišina chytat a překládat nějaké informace z informačního pole a stejně tak z vlastního těla do jazyka srozumitelného naším vědomým vědomím. Ono to tak je, ale ne vždy, protože ony to ESP chtaj i naše všechny buňky a i orgány a jde o různé úrovně na kterých tělo signály přijímá a vysílá, aby se přes kaskádu řekněme od organelového přijímání-vysílání dostaly přes buněčné a orgánové zprostředkování až k té šišině, které se může a nemusí dařit informace konečně vyhodnotit a přelouskat do lidštiny, které rozumíme pod pojmy jako je myšlenka, sen, či nápad, povědomí čehosi.

To taky souvisí s ředěním homeopatik a autopatik informace ve vodě. Jednoduše to vysvětlit nejde, ale sna si to lze vybavit jako radia od nepatrné krystalky k astronomickému radaru, která mají své rozsahy nejen vlnové, ale taky rozmezí síly signálu, které jsou schopny vůbec zachytit v rámci nějakých svých tolerancí.

Že už mluvíš o vůních, je to pytel blech. Frajer otevře pixlu s acetonem padesát metrů ode mne přes dílnu a cítím to prakticky okamžitě, přitom nějaký Brownův pohyb naměl šanci svým vzdušným kvedláním nějaké ty molekuly za prakticky nulový čas přes dílnu dopravit. Všechno je jinak.
:laugh: Jen tak pro zajímavost, šišinu kde kdo označuje za nějaký pozůstatek plazího mozku v genealogii zvířetenstva a přitom akorát snad :shock: krokodýli ji mezi všemi obratlovci nemaj.

Co se týče Alfy, nikdo neví, zda jde o podmínku, či důsledek ESP komunikace a ma jaké úrovni. Ono za tím je nutně daleko víc než jen ta Alfa, či Theta atd. Dohady, dohady a zase dohady, brané za bernou minci, slepice a vejce, vyber si co dřív než člověk dojde na to, že to jsou blbý otázky a že vše souvisí se vším a jde rukuv ruce. Nakopnu merunu a meruna poletí samozřejmě má časovou závislost příčiny a následku. To též se ale nedá tvrdit o všem. Bouchne granát, vyletí z toho světlo, teplo, střepiny, randál, tlaková vlna a plyny. Co z toho dřív? Nic. Vše najednou a ani jedno z toho není příčinou toho ostatního. Jde pouze o souhrn projevů. Tam je to jané, bohužel se stává, že lidi si dávají do časové příčinnosti a následnosti jevy, které tuto závislost nutně nemají a pokud mají, často zapřahaj vozejk do koně.

S laskavým pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Komissarov a "přímé" vnímání

Příspěvek od poota »

Slavek Krepelka píše:.. Co se týče Alfy, nikdo neví, zda jde o podmínku, či důsledek ESP komunikace a ma jaké úrovni. Ono za tím je nutně daleko víc než jen ta Alfa, či Theta atd. Dohady, dohady a zase dohady, brané za bernou minci, ..
O Alfě mluvím z vlastní zkušenosti, takže nejde jenom o nějaké vyčtené bláboly a něčí posbírané a neuspořádané dohady nebo zbožná přání.
Hladina Alfy je zcela jiný svět se svými pravidly a zákonitostmi, ve kterém běžně "jednáme" a "konáme" jenom prostřednictvím svého podvědomí/nevědomí, takže tam sice nefunguje to, co běžně známe ze světa svého běžného života, což ale neznamená, že by to byl svět neuspořádaný nebo nepochopitelný a nepoznatelný.
Je technicky možné, a není to ani příliš složité, pohybovat se v hladině Alfa při plném vědomí a využívat všech jejích možností - a nestojí to prakticky nic, tedy kromě času v Alfě stráveném.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Sýkorka

Příspěvek od Slavek Krepelka »

Vylezu před barák a koukám, že na betoně před okny sedí na bříšku mladá sýkorka a vyděšeně a nešťastně se kouká. Jsem se sehnul, nabral ji na dlaň pravé ruky a laskavě na ni promluvil. :ptrain: mi na dlaň :roll: Odnesl jsem ji k javoru, dal jsem nad ni tak 15cm levou dlaň, rozehřál jsem ruce a přál jí, aby nabrala sílu a vzpamatovala se. Po asi 10 minutách, jak tak po mně pokukovala, se zvedla na nožičkách, načepýřila a hrcla zpět. Za minutku znova a zase hrcla zpět. Za minutku znova a odfrčela na javor :dknow:

S laskavýám pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Komissarov a "přímé" vnímání

Příspěvek od Slavek Krepelka »

poota píše: ... O Alfě mluvím z vlastní zkušenosti, takže nejde jenom o nějaké vyčtené bláboly a něčí posbírané a neuspořádané dohady nebo zbožná přání. ...
V životě by mne nenapadlo Tě z něčeho takového podezírat, neřkuliv obviňovat. Jenže já zase mám tu osobní zkušenost, že se mi podařily kousky, kdy jsem v alfě tutově nebyl. Z literatury to mám párkrát potvrzené taky a to, že lidi se ve velice závažných situacích, kdy jim šlo o kejhák (což byla i jedna má situace za běžného provozu) a třeba aj zrovna prchali atp, udělali taky zázraky a jaký. Z toho mi nezbývá než usuzovat, že ta alfa není podmínkou a nezbytností, i když je obvyklým průvodním jevem.

S laskavým pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Komissarov a "přímé" vnímání

Příspěvek od poota »

Slavek Krepelka píše: Jenže já zase mám tu osobní zkušenost, že se mi podařily kousky, kdy jsem v alfě tutově nebyl.
Když je mozek v hladině Beta, tedy při běžném provozu za bdělého stavu, tak si mozek několikrát za vteřinu na kratičký okamžik "odskakuje" do hladiny Alfa, aby si "vyzvednul" momentálně potřebné informace, jako třeba správný výraz, něčí jméno, kde má klíče, kam položil brýle atd. Tato "odskočení" si vůbec neuvědomujeme a teprve když s postupujícím věkem řídnou a nebo vůbec začínají scházet, nemůžeme si vzpomenout na správný výraz a stále něco hledáme, začínáme tušit, že je něco nejspíš trochu jinak, než kdysi bývalo.
V případě naléhavé potřeby dokáže náš mozek tato "odskočení" prodloužit a případně i pospojovat do několika výrazně delších, a to aniž bychom nějakou změnu fyzicky pocítili - projeví se to jenom "něčím" ne zcela obvyklým. Třeba nápadem, předtuchou, viděním, neběžnou momentální schopností atp. Komunikace s Informačním Polem i s Osobním Záznamem probíhá i během dne, i když s menší intenzitou, než jak je tomu ve spánku. Vyšší Inteligence, která tuto komunikaci "moderuje", se nám snaží nepřetržitě pomáhat a vést nás "správným" směrem, což znamená k našemu prospěchu, která nekoliduje s "prospěchem" nikoho jiného. Pokud se jí naučíme naslouchat a jednáme podle toho, máme "štěstí" a všechno se nám daří. Jestliže její pokyny ignorujeme a nebo zamítáme jako nesmyslné a nebo nelogické, pak máme "smůlu" a nic se nám nedaří.
Krajním případem narušení této komunikace je tzv. prokletí. Prokletý člověk žije bez možnosti přijímat informace od Vyšší Inteligence, takže jedná pouze a výhradně bez její pomoci, tedy v drtivé většině případů špatně a se všemi neblahými důsledky.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
ceskymo
Starší člen
Příspěvky: 187
Registrován: úte 30 dub 2013 23:34
Bydliště: momentalne kdekoli
Dal: 283 poděkování
Dostal: 155 poděkování

Re: ESP - Zkušenosti uživatelů

Příspěvek od ceskymo »

Sice pozde, ale prece.... muj prispevek do mlejna :)
Zazila jsem v zivote uz neuveritelnou spoustu ruznych (pozdeji mozkem) nevysvetlitelnych veci, jestli vona to nebude nakonec Alfa?

Tady je jenom par pripadku, ale bylo jich mooooc:

Ve zralym veku asi 11 - 12 let tak silny dejavu, ze me pozdeji vsichni kolem rikali, ze jsem tam proste nebyla.... splhali jsme s tridou na skole v prirode nekde po Krkonosich - a ja najednou vedela, ze to tu znam a u tohohle sutru se neco stalo....

Pri jizde na snehu (kterej je tu tak malo, ze na nem nikdo neumi jezdit - vcetne me, uz jsem taky odvykla), se mi to smeklo a mirila jsem primo do protijedouciho auta. Mela jsem v jedny ruce mobil a v druhy nejaky papiry v tu chvili (proste normalka, udo :) ), ale jak se auto zaclo smekat, najednou se tak moc zpomalil cas, ze jsem jenom pozorovala ty papiry z my pravy ruky vlat v linym padu, delit se na jednotlivy papiry, chvilku setrvat ve vzduchu, nez zacaly, zase straslive pomalinku, mirit nekam doprava... vydesena tvar pani za volantem toho druhyho auta... mezitim jsem zase jenom pozorovala, jako by se me to netykalo, jak moje leva ruka i s tim mobilem dorovnava volant, pak se rozhodla nezavisle na me ten mobil pustit... a pak se cas najednou vratil do svyho beznyho rytmu a 4WD se nakopl a obe ruce to dorovnaly... proste nic drastickyho, tukec se nekonal... jenom dodnes nemuzu zapomenout na to pozorovani tech zpomalenych pohybu...

A jeste jeden (z mnoha) asi nejsilnejsi zazitek:
muj muz uz byl pripravenej na ten skok nekam do jiny dimense, ja sedela v obyvaku asi 3m od nej. Najednou jsem ho slysela, ze me vola (bylo uplny ticho), tak jsem se s nim sla rozloucit.... nechtel odejit, cekal az mu reknu, ze muze, ze budu OK... to vsechno beze slova z jeho strany, ja mu odpovidala slovama, ale uz si nevybavim, jestli cesky nebo anglicky.... asi to nebylo dulezity. Utvrzoval me ve svoji lasce, to jsem mu taky potvrdila, ze to vim. A pak byl pryc, ale ja vim, ze kdybych mu v tu chvili rekla, ze tu musi jeste chvili zustat, tak by zustal....

Jo, jsou veci mezi nebem a zemi...

Jeste jsem si vzpomnela:
druhy den rano po jeho smrti jsem se probudila prvne po par letech (!) bez bolesti zad.... taky opuchly koleno najednou nebylo opuchly a od ty doby (6) let o nem ani nevim.
A tak uz vim, ze to neviditelny v nas ovlada krome nasich zivotu a nalad i nase fyzicky telo. Jenze vedet a nejak to nacpat do tech nasich vypestovanych, naucenych, atd... vztahu ke vsemu vcetne nas samotnych, to jsou dve ruzny veci....


Kdo se chce zblaznit, musi mit nejdriv rozum
Každý den ráno sněz žábu a nic horšího už te nepotká
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: ESP - Zkušenosti uživatelů

Příspěvek od poota »

S věkem dítěte se mění poměr délky časových úseků "frekvencí" Alfa a Beta. Čím je dítě mladší, tím více času pracuje jeho mozek v Alfě a méně v Betě. Kolem sedmého roku se tento poměr zhruba vyrovnává a dále začíná převládat hladina Beta na úkor Alfy.
Pokud je na "naučení" něčeho potřeba uvádět dospělého napřed do hladiny Alfa, pak pro "naučení" téhož stačí u dítěte do sedmi let věku jenom prosté konstatování, že se "to tak dělá" a dítě to rovnou může úspěšně provádět.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Komissarov a "přímé" vnímání

Příspěvek od Slavek Krepelka »

poota píše:Mark se v tom videu zmiňuje v souvislosti s přímým vnímáním skutečnosti o tom, že používá dva rozdílné principy "získávání" informací. Jedním z nich je podle něj jakési blíže neurčené centrum mozku, které dokáže "vidět" okolí jinou cestou, než přes oči. Jako druhý princip zmiňuje získávání informací z Informačního Pole. ...
https://upramene.cz/forum/viewtopic.php?p=124060#p124060 tímto se vidění krzevá překážky stává i mou zkušeností. Několikrát se mi stal zajímavý jev. Nebyl jsem krze masku schopen vidět arch barevného papíru před sebou, ale až koberec za archem. I při demonstracích Komissarova jsem si všiml, že děcka mají mírné potíže s perspektivou, že musí to co vnímají i došátrat. Přijde mi, že tenhle způsob vidění je dost náročný na "mozek" co se týče interpretace té které součásti vnímání. Jako bychom vnímali spoustu věcí najednou, ze kterých musí "mozek" vybrat to, co vlastně vidět chceme, předstíraje nám možnosti, ze kterých se musíme naučit si vybrat a zbytek ignorovat. Jde tedy nejen o naučení "mozku" předávat jakoukoliv informaci do centra pro zpracování vizuálního vjemu, ale také o docela pracné naučení se, aby si "mozek" vybral jen to, co se snažíme vidět. Hodně mi to připomíná batole, které se po narození muselo naučit například nějak interpretovat to co vidí očima, nebo se naučit interpretovat pocitové vjemy v nohou, aby se naučilo chodit.

Teď se mi momentálně jeví jako základní technikou čučet krz masku na arch papíru do té doby, dokud se nám nezačne arch objevovat v tomto interpretačním centru nejen jako mlhavá barva, ale jako skutečný arch s vyhraněnými obrysy. Vezme mi to teď tak hodinu čučení, než se objeví. Pokud pak masku nechám na očích a vezmu po slepu další arch, vidím ho a správně. Pokud masku nadzvednu, začínám prakticky znova.

Jinak s Markem musím pouze jaksi souhlasit. Tohle vidění přes masku je o něčem poněkud jiném, než vidění na dálku. S viděním na dálku, jmenovitě zmíněné čtení časopisu v New Yorku z Ruska, bych spíše typoval na čtení krzevá oči toho, kdo kontroluje správnost znění čteného textu. Nicméně ze zkušeností jiných z astrálního cestování lze skutečně číst dokumenty i bez přímé účasti další osoby. Určitě to tedy jde i v bdělém stavu.

Jo, jako perla. Když konečně začnu chytat přes masku arch barevného papíru dostatečně jasně (zdaleka ne tak jasně jako očima kromě nečastých záblesků kousků okrajů) objevují se mi nejen ruce, které arch drží, jako tmavý stín, ale od rukou jde po archu naprosto definitivní aura z rukou, která mění v blízkosti rukou odstín barvy na archu a může barvu archu i v blízkosti rukou měnit. Vypadá to podobně jako Kirlianova fotografie.

S laskavým pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Odpovědět

Zpět na „Universum“