Viz
http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 24#p119024
poota píše: ... Existuje "skutečnost" a existuje "pravda", což jsou většinou dvě odlišné věci. ....
Já se tímhle právě docela zabývám a docházím k přesvědčení, že náš největší problém je, že nemáme přesnou terminologii, nebo jinak, že danou terminologii přesně nepoužíváme, ani jí nemluvíme, ani jí nepíšeme, ani ji neslyšíme a nečteme. Všechno co diskutujeme nám leze krzevá vjemová ústrojí ven i dovnitř cenzurováno naší předpojatou myslí, která je navíc vždy ještě momentálně silně ovlivněna naším citovým rozpoložením. Mne osobně to stálo hodně úsilí se naučit věci přečíst i čtyřikrát, aj s odstupem času a stejně to neudělám vždycky. Pokud ne, bývá to tím, že mám pocit, že je odpověď naléhavá. Pak se dost často stává, že vlastně odpovím na něco, co nebylo ani napsáno, ani myšleno. Petr Velechovský to popsal celkem fajn.
Možná se nás dost shodne, že čím má někdo v hlavě, tedy ve vědomé mysli, větší momentální zmatek, tím je komunikace s takovým člověkem obtížnější. Není to nezbytně, a vlastně málo kdy tím, že by dotyčný byl blb, ale spíš tím, že je momentálně a někdo o i stále zmatený, kdy mu osobní cenzura zmatku v mysli nedovoluje komunikaci ani přijímat, ani vysílat aniž by zmatku nepřidala, protože předávaná informace je matena už během komunikace. Hodně jsem si v hlavě probral různé spolužáky se kterými jsem měl kdy co do činění, hlavně ty, kteří byli považování za méně inteligentní, včetně sebe
, a ve zpětném pohledu docházím k tomu, že u mnohých byla jejich projevená tupost dána právě nějakým zmatkem v hlavě, především asi díky rodinným poměrům, ale mám pocit že taky hodně díky tomu, že informace které po nás svět začne střílet jen se dáme do mluvení se značně rozcházejí a odporují si. To samozřejmě nemluvě o tom, jak se navíc ještě mohou informace rozcházet a odporovat si s pocitovými vjemy.
Osobně se neztotožňuju s náhledem, že každý má svou pravdu, nebo že pravda je něco, co není sebe-konsistentní, že mohou existovati vzájemně si odporující pravdy. Vrtaje se v tom, vždy docházím k tomu, že ty rozpory vznikají v momentě, kdy je nějaká "pravda" vytržena ze svého pozadí, kdy je vyjádřena a aplikována nějaká všeobecná zkratka na situace, jejichž vzájemné souvislosti a složitosti jsou buďto neznámé, nebo ignorované, nebo nepochopené.
Pro sebe jsem si ustanovil, co vlastně je a co není pravda a zadefinoval jsem si to tak, že co se kdy stalo pravda je. Je to skutečnost, realita, řekněme událost. Pokud mi přijde, že si nějaké události nějak odporují, nebo se míjejí, nehledám co je správně a co je špatně, protože obě mají nepopiratelnou hodnotu pokud jsou slušně doložené. V takovém případě a pokud mi to připadá jako momentálně pro mne důležité, se začnu nimrat v tom, jaké má ta která událost pozadí, za jakých podmínek k ní došlo. Zdaleka ne vždy, ale dost často jsou příčiny rozdílnosti celkem lehce zjistitelné. Jinak řečeno, dá se dojít na to, proč když dva dělají totéž, není to totéž a proč stejná činnost může mít naprosto rozdílné výsledky. Hrubě řečeno, někdo motorovou pilou pokácí strom a někdo sebe, i když podmínky, záměr, vybavení, terén atd. byly zdánlivě stejné.
Samozřejmě jsem došel na to, že názory se utřídit nedají. Není po čem jít, pokud za nimi nestojí skutečné události a pokud stojí, pak už zase není třeba se názory zabývat. Vše mi tedy míří k tomu, že
vzal všechny názory a jediné z čeho mohu nějak usuzovat a z čeho vycházet jsou události, samozřejmě nevytržené ze svého pozadí. Tím se člověk zbavuje nesmírné hromady plevele, který mu mate mysl. Že se tady hrabeme taky těma všema způsobama jak mysl umlčet, což jsou především různé meditace, houby a byliny a LSD i alkohol atd. připadají mi takové techniky spíš jako pracovní přestávky. Ty nám sice uleví, ale po nich zase šupky dupky zpět do toho, co považujeme za realitu a koukej zase bouchat. Jenže ta "realita" však není ničím jiným než zmatkem našich představ o realitě v naší mysli. Ten z nás dělá "blbce" a připravuje nás jednak o schopnost se v té "realitě" vymotat, ale taky nás připravuje o schopnost se udržet ve stavu "meditace".
Sečteno a podtrženo, vychází mi z toho, že to, co považujeme za racionální myšlení je cokoliv, jenom ne racionální myšlení. Nelze racionálně hodnotit názory a teorie, které jsou zase jen názory. Je to jako řešit v Národním divadle Rusalku. Panuje dost všeobecný názor, že racionalita a pocitová sféra se neslučují, ale vidím to poněkud jinak. Ono se neslučuje to, co za racionalitu považujeme s tím, co jsme od přirozenosti zač a co momentální realita je ve skutečnosti. Ten náš mentální přemýšlecí proces je jak motor zahlcený znehodnoceným palivem, sotva škytá a je mezi námi v jen rozdíl v tom, o kolik komu ten jeho motor škytá víc než tomu druhému.
Dál se do celého mentálně realistiko-pocitového, lidského systému ještě plete víra. Pokud je jednoduchá a ucelená, lze jí zaměnit za spoustu toho znehodnoceného paliva, tedy iracionálních námětů k racionálnímu přemýšlení tím, že soustřeďujeme jen na jeden, téměř vždy iracionální námět. Tím brání zahlcení a způsobí, že motor se rozjede i na iracionální myšlení, které je však velice omezené a které může docela drsně kolidovat se současnou realitou a událostma. Sranda však je, že jednoduché a pevné víře se začnou události klíďo píďo podrobovat a takovou vírou je lze v dalším čase, tedy do budoucnosti, i modifikovat. Z toho vyplývá, že události staré řekněme dva tisíce let mohou být v dnešní době neopakovatelné, protože jim chybí jakési podmínky k opakovatelnosti. To neznamená, že události minula jsou pitomost a neznamená to, že události dneška a zítřka jsou pitomost, stejně jako to neznamená, že události v jedné laboratoři jsou pitomost, protože v jiných laboratořích "totéž" za boha někdo nedokáže zopakovat. Už to, že úspěšná může sedět na geopatogenní zóně oproti všem ostatním může činit dostatečný rozdíl v podmínkách.
Úplně o totéž a ještě spíše jde u různého léčení "vírou", ať již nějak napřímo, nebo přenášenou v podobě informace uložené v něčem hmotném a proto jsou v tom taky takové zmatky. Většina lidí co si pomohli nějakým osvícením, nebo "vědou", má pocit, že za jejich léčebnými událostmi stojí buďto fyzické, nebo mentální důvody. Nic nemůže být dále pravdě. Prakticky všichni si toho jsme vědomi, ale zatímco málo kdo se snaží se v tom vyznat, kde kdo nemá problém si udělat, či ještě daleko častěji převzít, názor, povětšinou vyrobený prakticky z ničeho. Vždy ale jde o oba vlivy a pokud to někdo nechápe, maje názorový zmatek v mysli, vrhne se na jednu, nebo druhou stranu, mentální, či duchovní a loďka se často aj převrhne. Naše věčné rozdělování nedává možnost kooperaci mezi skutečně racionálním myšlením a pocitovou složkou, stejně tak jako informační jemnohmotnou, a to jen pro to, že ignoruje fakta, tedy události, zatímco se plácá v názorech předchůdců s klidem starých tisíce let, stejně jako součastníků, vzniklých za jiných podmínek, jak osobních tak sociálně společenských, geologických atd.
Asi by se dalo říct, že zatímco racionální uvažování založené na událostech se zabývá spíše racionalitou minulosti a přítomnosti, víra se zabývá spíše racionalitou budoucnosti, kterou v podstatě teprvě tvoří. Problém s vírama ale je, že nám byly zaměněny za náboženství, což jsou ve své příšerné většině velice zmatené sbírky oponujících si a i nesouvislých dogmat a názorů, které opět nutí mysl k racionálnímu řešení iracionálních informací. Tady je snad jedinnou vyjímkou tak zvaný "primitivní" spiritualismus, který je velice jednoduchý a ponechává každému jedinci hodně prostoru si kde co okoštovat sám, aniž byl zavalován, a řekněme si to upřimně, snůškou kravin, které do nás hustí naše "vzdělání" a společnost, tedy nečích protichůdných a iracionálních "pravd". Mluvíme zde i o dějepisu, politice, archeologii, filosofii, sociologii, ekonomice a do značné míry i biologie a fyzikální vědy, o matice a jejích interpretacích nemluvě.
Ať už jakkoliv, pokud si člověk chce ne udržet, ale vybudovat trvalou a harmonickou souhru jak mysli, tak pocitové svobody a pohody v rámci reality, nelze než se osvobodit od zbytečných komplikací hromad uměle vytvořených paradoxů ve své mysli, které pro svoji iracionalitu nemají řešení. Pak se dostane taky k ESP manipulaci a komunikaci a stejně tak ke zdraví. Jsou vlastně jen dvě věci, které nám brání, a obě jsou rušivé. Je to strach z budoucnosti a nezmáma vlastní svobody a je to vědomý zmatek úmyslně i mimovolně nasazený do našich myslí paradoxama, které nejsou skutečnou součástí naší reality, ale pouze iluzí vytvořenou v našich mozcích a myslích. No, OK, ještě taky podvědomý a emocionální zmatek, což jde ruku v ruce, ale ono je to celé na daleko delší povídání.
No, to jsem si zas dal lekci.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
... 
..
, tak jsem si nebyla jistá, jestli tím energii nebudu ubírat .. 
.