Povídání o tzv. kinetické hmotnosti elem. částic
Můžete přečíst stovku vědeckých knih o fyzice, i těch nejvědectějších, ale nikde se, ani náhodou, nedovíte, kde vlastně mají elementární částice ‚uskladněnou‘ svoji tzv. kinetickou energii, s níž je, pochopitelně, spojena příslušná (kinetická) hmotnost. Jakoby to bylo tak triviální a každému samozřejmé. Oslovte ty největší autority a zeptejte se přímo! Dozvíte se, ještě tak, že hmotnost je jedna z nejzákladnějších fyzikálních vlastností materiálních objektů, že její celkové množství v uzavřeném systému hmotných objektů se důsledně zachovává. Že je předávána mezi objekty uzavřeného systému jako horký brambor, nebo černý Petr, ale to jak a kde je tato kinetická energie/hmotnost lokalizována v objemu částice se ani pod pohrůžkou hrdelního trestu od těch ‚pomazaných ‘ nedovíte. Proč?! Je to snad nejstřeženější fyzikální tabu a je neslušné se na to ptát? Nebo je ‚pes zakopán‘ jinde; on to nikdo neví. To je tragedie! Přitom je každému gramotnému člověku jasné, že když je např. z klidu urychlována raketa je jí nějakým fyzikálním procesem předávána kinetická (rychlostní?) hmotnost, která se případně opět od tělesa rakety oddělí v případě jejího zastavení. Jedno je však jisté: všechny elementární částice, z nichž se raketa skládá, nějak „získaly“při urychlování od elem. částic pohonné hmoty jisté kvantum energie/hmotnosti navíc. V tomto procesu „předávání“ uvolnila (jak?) každá jednotlivá částice pohonné látky při zvýšení své fyzikální (chemické) vazby příslušné kvantum hmotnosti a „předala“ ho jako impuls všem elem. částicím tělesa rakety. Suma sumárum: každá elem. částice rakety získala při procesu urychlování z klidového stavu jisté kvantum nadklidové hmotnosti a je tedy na místě otázka:
kde ve svém objemu tuto získanou nadklidovou hmotnost přechovává? Zeptejte se třeba samotného Hawkinga; nedovíte se to. Pro někoho je to otázka triviální: no prostě tu kin. hmotnost ‚nějak sebou nese‘ a když je třeba, tak se jí holt „zbaví“. Současná akademická, teoretická fyzika, bohužel, nezná jinou, konkretnější odpověď.
Potom je tu ještě tenhle problém: elem. částice získá tzv. kinetickou hmotnost, ale proč jen tato získaná hmotnost způsobí prostorový pohyb částice? Každá elem. částice má, podle struktury svého vakantu, určitou klidovou hmotnost, která ovšem nevyvolává její prostorový pohyb protože její klidové hm. pole je symetrické. Proč jej vyvolává t.zv. kinetická hmotnost? Je to snad hmotnost jiné kvality nebo kategorie? Není, protože i tato získaná, nadklidová hmotnost může být „proměněna“ v normální klidovou hmotnost, např. při brzdné kreaci dvojic částice- antičástice. A opačně, při vzniku jakékoliv fyzikální vazby se nám „objevuje“ kinetická hmotnost na úkor klidové hmotnosti vázaných částic. To vše svědčí, že neexistuje dvojí hmotnost. Proč tedy jen ’kinetická‘ hmotnost působí pohyb objektů?
Sokratova kvartonfyzika je sdílnější, i když možná trochu stručná:
veškerá hmotnost elementárních částic se nachází v jejich hmotovém poli. Ano takhle je to prosté! Základní kvantum (klidové) hmotnosti elem. částice je dané velikostí (mírou) hmotného působení nevykompenzovaného vakantu na okolní kvartony. Toto klidové hm. pole vakantu je sféricky symetrické, takže je bez pohybu v prostoru vůči kvartonové „mříži“ Primární kvantum hmotnosti vakantu přenášené excitací mezi kvartony hmotového pole vakantu se sféricky rozprostírá na celý prostor hm. pole.
Hmotnost každého bodu pole je vyjádřena stupněm hmotové excitace příslušného kvartonu v tomto bodě. Součet bodových hmotností všech kvartonů pole je roven celkovému kvantu primárního hmotného působení vakantu. Aby se takový komplex vakantu a jeho hm. pole dal vůči kvartonové „mříži“ do pohybu je nutné nějak narušit primární sféričnost excitace hm. pole částice; vytvořit asymetrické hm. pole v němž neplatí vztah pro klidové pole, m= Q/(r.r). Toho lze dosáhnout dvěma způsoby: vložením částice do gravipole, tj. do výsledného hmotového pole ode všech částic gravitační hmoty. Výsledkem toho vložení je společné asymetrické hm. pole. (Více o tom jsem napsal v předešlém povídání o gravitačním poli). Ve význačném směru téhle asymetrie (ve směru k nejvíce excitovaným kvartonům mezi vakanty) se všichni aktéři vytvářející výsledné gravitační pole začnou pohybovat (i ta zeměkoule). Všichni aktéři téhle gravitační interakce si tak navzájem „způsobí“ asymetrii hm. polí svých elem. částic, takže není potřeba jim tu asymetrii „importovat“ zvenčí. Tohle gravitační vytvoření asymetrie hm. pole částice jde pouze na úkor vnitřní tj. klidové hmotnosti částice(hmotnost se přesouvá na jednu stranu pole). (Částice ( tělesa) při pohybu do prostoru s větší excitací zvyšují mezi sebou vzájemnou gravitační vazbu a jejím výsledkem je menší vnější hmotnost (tj. hmotnost působící mimo společný vnitřní prostor) všech aktérů. Proto se celková hmotnost volných elem. částic v gravipoli nemění! Jen je asymetricky uložená v jejich hm. polích.
Mimo gravipole a nebo ve velmi slabém gravipoli je ale třeba pro požadovaný pohyb vytvořit potřebnou asymetrii přidáním hmotnosti, tj. zvýšením excitace kvartonů hm. pole částice zvenku. To je případ té rakety. Takové „přivedení“ (zvýšení) excitace kvartonů má vždy směr přivedení, je tedy asymetrické už v principu. Je možné říci, že tzv.
kinetická energie/hmotnost „sídlí“ v hmotovém poli částice, ve formě zvýšené, nadklidové excitaci kvartonů, na té straně pole, kam se částice pohybuje (kam je tím asymetrickým polem vakant „vlečen“). Velikost asymetrie hm. pole částice je tedy vyvolána množstvím přidané, nadklidové hmotnosti. A velikosti takto vyvolané asymetrie hm. pole vyvolá přiměřenou rychlost pohybu komplexu elementární částice. Tím se kruh příčiny a následku uzavírá; prostě
tzv.kinetická, tj. nadklidová „polní“ hmotnost částice vždy „sedí vpředu u volantu a má nohu na plynu“. 
Příště popovídám něco o typech elementárních částic a jejich „transformacích“.
