poota píše:Slavek Krepelka píše: Stalaktity prší zezhora na stalagmity i v mokrých dírách a ne obráceně. ..
Voda "leze" nahoru jenom v kameni, a mám dojem, že ne úplně v každém.
Nazdar Petře,
Vápence a dolomity jsou jak cednik, samý por a samá díra. Proto jsou otevřené jeskyně blízko povrchu relativně suché. Když dlouho a dost zaprší, voda skrz ně zase jde, ale co spadne se stropu vletí hned do podlahy a dolů a dolů. Smozřejmě to také záleži na sedimentech, které, pokud jsou, mohou být jílovité, pak se v nich nějakou dobu drží louže a mohou vznikat dochvilné potůčky, než se to zase někde propadne. Jak ale moc neprší, vyschne to. Vápence a dolomity většinou sedí na vyvřelinách, nebo břidlicích, a jsou většinou částečně utopené v okolních sedimentech a podzemní vodní hladině údolí. Čím jdeš systémem jeskyní v masivu hlouběji, tím je víc mokro. Výzdoba jeskyní v sobě nese hromady barev různých minerálů, které voda sbírá na své pouti skrz sedimenty a masiv, z geologických zlomů vyplněných jinými horninami atd. Může v tom být kde co. Také se do výzdoby dost často ukládají organické pozůstatky z povrchu. To fakt hrozně záleží na lokálních podminkách. Nicméně vsadím krk, že pokud tomu nějak nepomůžeš, vodu skrz krasové horniny na kopec nedostaneš.
poota píše:nebo dvojnásobný skok do Studny smrt i- podruhé s fotografem, ale hlavně kvůli botám, které tam poprvé nechal.
To je ono. Kolik lidí skočí do takové studny do vody, u které předpokládají dost velkou hloubku, v botách? No a když už, kolik lidí by si v té díře ty boty zulo, aby se mohli bosi drápat po skále z díry, a navic si toho nevšimli? Haliburton byl lidový vypravěč a trochu si věci udělal napůl z barvy. Ale to sem asi nepatří. Bylo to krásné čtení a sny [/quote]
poota píše: Vůbec nic se nedá brát šmahem.
V podstatě souhlas s celým paragrafem. Ale ještě bych to něco málo doplnil. Asi víš, že povrch oceánů je poněkud hrbatý. Takže se nám do toho asi budou taky motat gravitační anomálie. Do jaké míry s tím mají co dělat je otázka, do jaké míry mohou být lokální a do jaké míry intenzivní atd. atd. Další věc je putování takových anomálií a další věc je jejich případná koncentrace geologickými poruchovými (patologickými) zonami. Je to vemi komplexní, nicméně považuji lesy za zdaleka nejdůležitější faktor. Mimo jinné, na krasovém holém povrchu se dá jakž takž odhadnout, kdy došlo k odlesnění, podle hloubek škrapů a chemie horniny a historicky vzduchu a srážek. Tím jsem se trochu zabýval v souvislosti s Maltézkými kolejemi po povozech, které mohou být až dva metry hloboké, v porovnání k úrovni kamene mezi kolejemi, což si někteří vykládají jako důkaz toho, že ty povozy měly kola až 5m v průměru při rozchodu cca 1.5 m. Přitom jde o krasovou chemii.
poota píše: Pak je mi divné, že pokud je pokrývá vrstva rostlinstva, tak jsou mokré. Že to třeba ty rostliny nestihnou vypít. Taky jak dlouho po dešti zůstávají mokré, nebo jestli jsou mokré pořád, i když třeba dlouho neprší.
Tady nejde ani tak moc o rostliny, ale o povahu a hloubku nánosů na vápenci. Samozřejmě, pokud je sedimentu hodně, aby se na něm chytily stromy, začíná to být zajímavé. V podstatě ale platí, že pokud té hlíny není dost na stromy, je povrch krasu velice suchý a flora krasu je velmi specifická a odolná suchu. První se na tom chytají jako stromy jalovce a borovice, které mají hluboký střední kořen. To platí alespon pro naše klimatické podmínky. V subtropech a tropech to bude jinak. Hloubka té vrstvy určuje, kolikvody je hlína schopna nasáknout a pomalu propouštět, jak časté a vodnaté jsou srážky atd.
poota píše: A ty suché - nahoře naprší na holou skálu, voda po ní steče dolů, uvnitř to zůstane suché (proč, když voda tím vápencem téct umí, tedy určitě dolů), ale pod tím je to mokré - od čeho? Že by to tím vápencem jen tak fofrem proběhlo a někde dole narazilo na nepropustnou vrstvu (jílu? - pod skálou?) a nashromáždilo se to jako velká podzemní louže, ve které stojí ta suchá skála, vespod namočená.
Nějak mi to připomíná ty uhelné doly s tou suchou hlušinou.
V podstatě ano, akorát že u holé skály to jde hlavně skrz a díra blízko povrchu relativně rychle vyschne. To máš už nahoře. U těch uhelných dolů nevím. Tam se mi to vůbec nezdá, ale nevím. Tam bych totiž předpokládal čím hlouběji, tím mokřeji, ale jeden by se musel koukat také na to, co je nad nimi (a pod nimi). Pokud to jsou břidlice a jíly atp, voda skrz to hned tak neprojde a skončí v řekách. Zase se to nedá brát šmahem. Navíc doly většinou dost větrají a to málo co tam projde může mít šanci se za běžných podmínek odpařovat. To by vyžadovalo skutečně dost velkou studii na geologii jednotlivých dolů a jejich mokrost v souvislosti se srážkami atd. Možná by se to dalo vyšt'ourat na bánských úřadech. Do jaké míry jste si jistí, že všechny uhelné doly jsou suché a všechny kovové doly mokré, nebo alespon většina?
poota píše: Ale stejně se to nedá zevšeobecnit - i kdyby vápenec vodu nahoru vést neuměl, tak to neznamená, že to neumějí jiné horniny. Najmě pak ty, které obsahují v nějaké formě nějaký kov. Což zrovna třeba vápenec (snad) neobsahuje.
Naprostý souhlas. Ty horské prameny existují, tudíž mají svůj nějaký mechanismus. I jsem ochoten uvažovat o nutnosti přítomnosti kovů a úloze bakterií v jejich přeměně z ORME na normální kovy a ukládání do žil. S tím nemám problém. Mám problém se Schaubergrovým vyjadřováním, které se jeví nesmírně nepřesné, jenže ani to nemusí být zcela jeho vina ale vina překladatele. V němčině to může být "
macht", tedy dělá, vyrábí, způsobuje atd. Překladatel to vyplivne jako
vyrábí, protože má také problémy rozumět, jak to bylo míněno, a hned Křepelka

poskočí na židli.

To je právě problém s překládáním a důvod, proč strojový překlad může být naprosto nesmyslný a proč je velmi problematický.
Jo, život není vůbec jednoduchý.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.